Zmrzačený Jonáš aneb Johan běhá rád v bundě

Dalším členem, který ochotně sepsal několik postřehů z oblastního závodu, je Jonáš Koditek. Závod pro něho bohužel skončil předčasně na sedmé kontrole. Ale o to je čtení možná zajímavější.

V sobotu 25. října se konalo 15. kolo VčP ve Vršovce u Dobrušky. Po příjezdu se teplota pohybovala okolo pěti stupňů nad nulou. Při stavění naší proslulé čtyř a půl metrové vlajky a červeného stanu využil Kamil situace a nepozorovaně se vytratil k prezentaci. Ve stanu Johan prohlásil: „Sakra, nevzal jsem si nic pod dres, v čem poběžím?“ Tuto větu jsme ve stanu zaslechli ještě mnohokrát od ostatních členů našeho černobíločerveného klubu. Jediný, kdo se postavil téměř bodu mrazu, jsem byl já a Matyáš, a tak jedinou část oblečení na nás tvořily dres a spodek. Les byl kopcovitý, trnitý a bahnitý. Nejrozlehlejším orientačním bodem v lese byl rybník Halín. Při běhu se mi ale stal stometrový úsek mezi šestou a sedmou kontrolou osudným. Ne každý ví, že při ražení šesté kontroly mě doběhl kamarád a spoluhráč oblíbeného „LoLka“ Venda Roudný. Svůj výkon jsem proto značně posílil a valil to na sedmičku. V polovině cesty, kdy už byla kontrola na dohled, jsem si prošlápl koleno a svalil se na zem. Po pár vteřinách mě Venda s ochotným starším závodníkem pomohli vstát a kolem běžící Béďa hned po doběhu informoval Kamila o mé nepřítomnosti v cíli. Jediný člen našeho klubu, který byl u kontroly, kde jsem seděl, byl Johan. Prozradila ho rozepnutá vlající bunda. Nechybělo mu ani moc k Dádově výbavě na oblastním mistrovství v Broumově. Po hodině mě Johan s Kamilem, Tomášem, Elis, Markétou a Terkou našli a Johan s Kamilem a Tomášem mě odnesli na svých tvaru pohodlných zádech.

Vše tedy nakonec dobře dopadlo, vážnější poranění se naštěstí nepotvrdilo. Přesto bychom neměli opomenout, že KUO barvy byly opět k vidění na stupních vítězů. A to zásluhou Terky (1. v D10N), Elis (1. v D12D), Markéty (1. v D14D) a Viki (2. v D10C). Tak, holky, jen tak dál!