KUO soustředění v Bludově

Kterak se KUO soustředilo, aby před začátkem jarní sezóny dovedlo již tak skvělou formu k naprosté dokonalosti. Přesně tato moudrá a pravdivá slova použil Míra jako název svých dojmů a postřehů z prvního letošního KUO soustředění, které probíhalo v okolí Bludova.

Po dlouhé zimě a s ní jistojistě spojené individuální zimní přípravě jsme se všichni sešli na našem klasickém místě srazů „na louži“. Na tomto místě je ještě dobré podotknout, že na soustředění by se mělo zásadně odjíždět ve společenském oblečení, což ovšem tentokrát dodrželi jen Milan a Míra. Nemohlo nás odradit, že byl zrovna pátek 13. března, ani to, že vzduchem zrovna poletovalo cosi mezi mrholením a sněhem, takže jsme se vysloveně těšili, co na nás asi bude čekat v horách u Bludova.

Auty jsme se hromadně přesunuli, ale ne na ubytování, ale přímo na start prvního tréninku u nádraží. Po skoro hodinové cestě se ale opravdu nikomu nechtělo vystupovat, takže Kamil, který už tu byl dřív a trénink stavěl, musel nervózně pobíhat mezi auty a přemlouvat nás, abychom už se šli převléknout. V plánu byl scorelauf s hromadným startem. Při něm se většina závodníků vydala obíhat kontroly jedním směrem, kdežto Maty, Míra a Johan vyrazili směrem druhým. Matymu se sice občas povedlo svým pronásledovatelům trochu utéct, ale zapomněl, že tento závod má i prvky SMIKu (OB s migrujícími kontrolami), a tak se mu dvakrát stalo, že byl na místě kontroly dříve než lampion s kleštěmi. I přesto nakonec Maty celý trénink vyhrál s několikaminutovým náskokem před Mírou a Johanem. Ti se od předposlední kontroly rvali o druhé místo tak urputně, že oba přeběhli kontrolu poslední. Chyby si o chvíli dřív všiml Míra, takže pak už bylo umístění jasné.

Přesun na objekt byl více než zajímavý. Na místo jsme podle mapy dojeli bez problémů, ale přece bychom nebydleli ve stavebninách. Když jsme ale celý areál objeli, uznali jsme, že to je opravdu správný dům, kde máme být a šli se ubytovat. Při tom jsme byli mimo jiné upozorněni, že v ceně máme dokonce do všech kohoutků zavedenou lázeňskou minerální vodu (rozuměj plnou sirovodíku). Někteří z nás se pak přesunuli na večeři do sousední vsi, jiní se zatím živili z vlastních zásob.

Sobotní dopoledne patřilo sprintu v obci Leština, ačkoli délkou se blížil spíš krátké trati. Kromě borců z KUO se k nám na oba sobotní tréninky připojili i někteří členové ASU. Danek se od rána chvástal, že tato disciplína je jeho doménou, protože má nad námi běžecky navrch, a proto se rozhodl nechat nám všem královský náskok už volbou svého postupu na dvojku. Jedině díky tomu se tak mohl z vítězství radovat opět Matyáš.

Na odpoledních okruzích asi byla nejzajímavější možnost vyzkoušet si orientaci podle mapy, na které ne tak úplně všechno přesně sedí, aneb když vám vytěží velký kus lesa. S čím se ale asi většina z nás potýkala ještě mnohem více, byla ztráta motivace způsobená jak kopcovitým terénem, tak zimou a mrholením, tak samozřejmě i výborným obědem, který jsme ještě tou dobou zpracovávali. Jednotlivé okruhy běželi nejrychleji Elis, 3x Markéta, Johan, Maty a Milan. Večer jsme si zpestřili bowlingem v Šumperku, poté následoval krátký rozbor předešlých tréninků a pak jsme tvrdě usnuli.

V neděli jsme se přesunuli na stejné místo jako v sobotu odpoledne (okraj obce Kolšov), kde byl tentokrát připraven trénink sudá-lichá. Všechny čtyři elitní dvojice stlačily své časy pod hodinu, nejrychlejší bylo duo Johan a Viktor. (Matyho edit: Neoprávněně!) Na kratším okruhu byla nejrychlejší Markéta s Bárou z ASU. Po chutném obědě jsme si již pouze prohlédli centrum Šumperka a alou domů!

Věříme, že na následující náročnou sezónu jsme připravení tím nejlepším možným způsobem!