Velikonoce ve skalách

Stalo se již tradicí, že předvelikonoční čas (25.- 27. března) trávíme na o-závodech. Ani tentokrát to nebylo jinak, jedenáctičlenná KUO výprava zamířila do okolí severočeských Doks, kde se konaly třídenní etapové závody Velikonoce ve skalách. Letos se jich zúčastnilo rekordních 1500 závodníků, z toho zhruba 500 zahraničních. Konkurence tedy byla více než kvalitní! A jak jsme si vedli? Posuďte sami.

1. den (pátek) – očima Kamila

V pátek odjezd v 8:00 od Louže (oba bratři Skaličtí zaspali), po cestě návštěva cukrárny (káva a zákusky), příjezd do centra první etapy v Zahrádkách, prezentace (Kamil), stavba klubového tunelu (všichni včetně předsedy), vztyčení klubové vlajky (Lucka s Markétou), samotná zkrácená trať (vedlo se nám tak po různu), balení klubového tunelu (všichni včetně předsedy), bourání klubové vlajky (Lucka s Markétou), odjezd na ubytování do Doks (útulný penzión), večeře (dobrá pizza) a spánek (kvalitní).

2. den (sobota) – očima Lucky

V sobotu jdu na start s pocitem, že už nemám co ztratit. Moje dvacetiminutová ztráta na Markétu je opravdu velká. Jsem rozhodnutá běžet více na jistotu a nic neriskovat. Bohužel se mi toto předsevzetí opět nesplní a já znovu chybuju. Ale jinak jsem spokojená, protože mi Kamil dává solidní známku 2-. Po doběhu vypadáme všichni unaveně a nespokojeně se svými výsledky. A to nás čeká ještě jedna etapa! Odpoledne jdeme do místního kina na film Já, Olga Hepnarová (natáčel se mimochodem i u nás v Ústí nad Orlicí). Odcházím s pocitem, že někdo na tom může být i hůře než já. Náladu mi zlepšuje i večerní sledování televize – film Utrpení svatého Šebestiána. Večer usínám s předsevzetím, že zítra bude líp.

3. den (neděle) – očima Markéty

Ráno se probouzím a kouknu na hodinky, které ukazují čtvrt na osm. Řekla jsem si tedy, že si můžu ještě hodinku pospat, proto opět zalehám do postele. Po pěti minutách však opět vstanu. Teprve teď mi došlo, že se posunul o hodinu čas. Odebírám se tedy z postele, ale pořád se mi zavírají oči. No jo, kdybychom s Luckou místo sledování poučného filmu Umučení svatého Šebastiána šly raději spát dříve, možná bych nebyla tak unavená. I přes veškerou únavu si balím věci a vyrážíme na poslední etapu. Na start jdu společně s Kamilem, kterému jsem celou cestu šlapala na nohy (podotýkám, že nechtěně). Tak akorát jsme stihli doběhnout a už jsme startovali.

Vybíhám k první kontrole a už cítím, jak mě po těch třech dnech bolí nohy. U čtvrté kontroly si volím špatný postup (což mi došlo až později) a musím vyběhnout velký kopec. Samozřejmě že se mi tato cesta nevyplatila a ještě k tomu jsem si to prodloužila. Naštěstí mně poté poradila jedna sympatická Francouzka a konečně jsem doběhla, kam jsem chtěla. Zde se potkávám s Luckou a jsem popravdě ráda, že nemusím běžet sama. Kousek před cílem jsme se rozhodly, že si to zkrátíme a nebudeme to obíhat. Po tomto postupu jsme usoudily, že si příští rok na tyto závody s sebou vezmeme i lezečky a sedák s lanem :D. Nakonec musíme ještě zdolat poslední kopec, po kterém jsme málem lezly po čtyřech. Těsně před cílem jsem zahlédla Matyáše, jak fotí. Proto se rozbíhám, aby to vypadalo, že jsem takhle běžela celou cestu a jsem z toho už fakt unavená. Chvilku po nás doběhl i Lukáš s roztrhnutými kalhotami. Z toho si však vůbec nic nedělal, protože konečně předběhl Johana.

Poté jsme sbalili stan, předseda nás opět již tradičně oznámkoval a vyrazili jsme domů. Cestou jsme se ještě stavili na slíbenou zmrzlinu. Myslím si, že se Velikonoce ve skalách vydařily a už se těším zase na příští rok J

Kompletní výsledky jsou zde.