Rumpál Johanovým pohledem

Druhý srpnový víkend proběhly hned dva vícedenní závody – luhačovický Rumpál a jesenický Magnus cup. Nástrahy a záludnosti prvně jmenovaného popsal opět Johan, snad i proto, že odezva na jeho první článek z Vysočina cupu byla více než pozitivní. Čtení to je nadmíru zajímavé, posuďte sami.

V pátek 8. srpna vyjíždím já (Johan), Matyáš a Kamil na proslulý luhačovický Rumpál. Zatímco do nás Matyáš hustí obsah učebnice autoškoly, úspěšně usínám. Poté, co přijíždíme k hotelu Vega, naskytne se nám neskutečný pohled. A to sice na to, jak Kamil pomáhá stavět stan. Vracíme se do nedaleké pizzerie na oběd (pizza 3,5/5). Poté již vyrážíme do lázeňské části Luhačovic, kde později běžíme sprint.

Když zjistím, že mám v kategorii 8 „áček“, jsem lehce skeptický. I přesto vybíhám se strategií „Na začátku to narvu a pak budu už jen zrychlovat“. Avšak štěstíčko moc nepřeje a hned na druhé kontrole probíhám přímo kolem a hledám ji až o deset metrů dál, mezi místními feťáky. Rychle si však chybu uvědomím a se ztrátou čtyřiceti sekund vybíhám dál. Další omyl přichází těsně před cílem, kde jsou dva prakticky autentické lesní útvary a já, jako vždy, běžím k tomu chybnému. Po cestě do cíle potkávám fandícího Kamila a Matyáše. Po závodě se na Kamilovu žádost procházíme po kolonádě a poté navštěvujeme Luhačovickou přehradu s koupacím úmyslem.

Druhý závod je klasika, kde úspěšně dělám absolutně stupidní chyby. Zjišťuji, že na tom nejsem nejhůř – do stanu dorazí skeptický Kamil v intenzivní krizi středního věku. Pak hodiny lamentuje a oznamuje nám, že „už na to nemá“ a že přechází do veteránů. Odpoledne jedeme někam na výlet (po cestě jsem spal, a pak jsem se už neptal), kde opět jdeme do pizzerie na oběd (pizza také 3,5/5). Po cestě zpět se ještě zastavujeme v Tescu. Odpoledne se konají pivní štafety, po kterých, jelikož někdo nedělal unicorny, začalo jako trest od severského boha intenzivně pršet. Koná se také párty, ale podle mého zdroje to bylo jen pár orienťáků, jež sedí u stolů a popíjejí pivo.

V třetím závodě to rvu tak, že občas běžím i do kopce, za účelem abych předběhl neposlušné „céčko“. Má na mě z minulé etapy osm minut náskok. Avšak nejsem si moc jist mapováním a tak náskok zmenším jen o pět minut. Po doběhu slaví jen Matyáš, jelikož to někdo z top 3 disknul a on tedy skončil druhý. Jako by to byl nějaký úspěch. Co já bych za nějakého takového Vosáhla (jeho soupeř) dal. Na vyhlášení si Kamil prohlíží své budoucí vrstevnice (pun zamýšlen) a já přemýšlím, jak mám sakra porazit ty Áčkařský nakorbence. Kompletní výsledky jsou zde.

Pokud jste článek dočetli a některým slovům či výrazům nerozumíte, pak vězte, že s největší pravděpodobností patříte i vy do veteránské kategorie. A ještě malé doplnění. Cílem sobotního výletu byl Uherský Brod.