Podzimní soustředění v Janovičkách

Druhý říjnový víkend byl ve znamení hned dvou akcí. Nejprve jsme se zúčastnili sobotního VčP v Janovičkách u Broumova a poté jsme na témže místě absolvovali krátké klubové soustředění. Dojmy z celého víkendu shrnula Elis.

I tento víkend jsme vyjeli na závody. Po vyzvednutí Markéty v Libchavách jsme čekali na Viktora, který nutně potřeboval mít s sebou počítačový skener a vydal se jej po ránu shánět. Ale k čemu na orientační běh počítačový skener? To jsme se mohli jenom domnívat … přibalený projektor však mnohé naznačoval. Když jsme se konečně všichni sešli, pokračovali jsme společně do kempu v Janovičkách, kde se nám naskytnul další nevídaný jev – ohrada s koňmi v centru závodu. Bylo krásné počasí, proto jsme nestavěli stan, nýbrž „pouze“ vztyčili naši překrásnou a nepřehlédnutelnou klubovou vlajku.

Vlastní závod probíhal v typickém místním terénu, tedy hustá síť vrstevnic (stoupání, klesání) v přehledném a dobře prostupném lese a přilehlých polích. Broumovští pořadatelé si zaslouží velkou pochvalu za přípravu a průběh celého závodu, vše klapalo jak mělo, i počasí si zajistili. Naše drobotina (Elis, Viki, Terka, Markéta, Ondra, Honza, Jonáš) opět obsadila přední místa (někteří vystoupali až na bednu), škoda, že není zvykem vyhlašovat i veteránské kategorie, kde jsme také díky Zdeňce brali první místo. Za zmínku stojí i další výkony – Kamil (10.), Pavel (13.), Viktor (6.) či Marek (16.), který se dokonce po doběhu i usmíval, což nebývá zvykem. Ani nováček Lucka Brožková, jejíž celá rodina jsou aktivní orienťáci, si v kategorii Příchozích nevedla špatně. Tomáš ukazál své běžecké kvality a natřel to svým klubovým kolegům, Johan taktéž bral první místo. Květa, která nás před závodem posílila moc dobrým moučníkem z vlastní kuchyně, si taktéž počínala úspěšně a trať zvládla bez obtíží. Závod tak lze z pohledu našich výkonů považovat za úspěšný. Kompletní výsledky jsou zde.

Závod byl součástí našeho klubového podzimního soustředění, po závodě tedy následovalo ubytování, kdy ze začátku bylo třeba vyřešit otázku kam s našimi zapáchajícími svršky přes noc, což se sportovcům podávající výkony prostě občas stává (pokud k tomu přibude nějaká lesní bažinka, nebo uklouznutí a otisk bláta, je to ještě veselejší). Řešení se nalezlo ve formě venkovního parapetu, kdy okno tvořilo spolehlivou clonící zónu a tedy dávalo naději na dobré vyspání se. V pozdním sobotním odpoledni Kamil připravil v překrásném Broumově, jehož dominantou je rozsáhlý klášter, další běžeckou výzvu, a to městský sprint. Ač to byl pro náš klub jen trénink, trasa byla poměrně složitá a dlouhá, možná svůj vliv hrála i únava z našich dopoledních výkonů. Tento trénink byl zpestřen nepochopitelným zmizením kontrolního bodu (že by se někomu zalíbil náš tréninkový lampión?), avšak dobří místní lidé nám jej nakonec vrátili a tedy k žádné újmě nedošlo. Tedy až na pár komentářů, kam že Kamil tu kontrolu schoval, že ji prakticky nešlo najít :-).

Po návratu do Janoviček a velmi dobré večeři přišlo ke slovu využití výpočetní techniky, tedy vedený teoretický rozbor dopoledních i odpoledních tratí. Především naši mladí závodníci pochopili, jaké možnosti a příležitosti v orientačním běhu přináší dobrá znalost mapy a schopnost za běhu používat buzolu, snad si z toho vezmou ponaučení a posunou své výkony ještě dále (i když Johan taky dlouho běhal úspěšně bez buzoly a nijak mu to nevadilo :-).

Druhý den ráno, po vydatné snídani, jsme absolvovali několik okruhů v blízkém lese a odpoledne se vydali na pochod (tedy nikoliv běh) s cílem navštívit turistickou chatu Hvězda v Broumovských stěnách, tedy nikoliv tu u nás v Ústí, zas tak velcí blázni nejsme. Mezitím následoval oběd ve formě opečených špekáčků, které chutnaly skvěle. Škoda jen, že špekáčků bylo více, než nás všech dohromady, to by si měli vzít k srdci i ostatní členové klubu a takových akcí se účastnit. Finálním aktem byl návrat celé výpravy v neděli v podvečer zpět domů. Po fyzicky náročném, ale krásném víkendu se nám v pondělí příliš vstávat nechtělo, ať do školy nebo do práce.

Za týden nás čeká spíše oddechový terén, a to tzv. „Hradecké čtverce“ (Jonášovo přístižné pojmenování) v plochých lesích v okolí Hradce Králové, ale o tom zase příště.