Další závod Východočeského poháru proběhl v sobotu 21. dubna v Krkonošském národním parku s centrem v Retroparku v Sejfech. Běžela se krátká trať ve velmi členitém terénu, náročné byly zejména pasáže po středověké těžbě zlata. Bylo krásné, téměř letní počasí. Ve výsledkové listině se objevilo 16 našich závodníků. Komu se náročný závod vydařil?

Solidní deváté místo obsadila Terka v D14C, šestá byla Sára v D14D. V D18C byla druhá Iva, Lucka doběhla šestá. Po delší odmlce se na startu objevila Anežka a v D21D skončila čtvrtá. V H12D doběhl na pátém místě Tomáš, v H18C byl Jonáš čtvrtý a Michal šestý. Celkové výsledky jsou zde.

Druhý dubnový víkend byly naše barvy vidět hned na třech o-závodech. V sobotu dopoledne se ve Vojicích u Jičína konalo 3. kolo Východočeského poháru, večer pak v Horní Brusnici MČR v nočním orientačním běhu a konečně v neděli sprint v Jičíně, zařazený do série závodů Žebříčku A. Ale hezky postupně.

Ve Vojicích se běžela krátká trať v poměrně členitém terénu s hustou sítí cest, některé kategorie pak v závěru zavítaly do starého lomu, kde byla spousta terénních detailů. Dařilo se našim nejmladším – Tomáš Zapletal byl v H12D třetí, Johanka v D10N čtvrtá. V dorosteneckých kategoriích byl Honza Kroutil v H16C sedmý, Jonáš v H18C čtvrtý. Pěkným třetím místem v D18C se blýskla Lucka. Ostatním našim závodníkům se dařilo tak střídavě, výsledky jsou zde.

Zážitky z letošního prvního o-šampionátu, tedy MČR v nočním OB zaznamenal Jonáš.

Na závod se vydala elitní skupina KUO běžců v podání mě, Kamila, Lucky a Terky (běželi jsme i dopolední „výchoďák“, což se podepsalo na našem výkonu) a Markéta s Lukášem a Milanem. Ti však volili inteligentnější variantu, a to přijet jenom na NOB. Po dopoledním závodě ve Vojicích jsme se zabydleli v zatím podle všech nejlepším penzionu, v jakém jsme kdy byli ubytovaní. Jmenoval se Na Kopečku. U vydatné večeře, kde Kamil smutně koukal na vedlesedícího pána, který si právě dával steak, jsme probírali taktiku na večer. ,,Hlavně to nediskněte, děcka. Dneska to bude fakt náročný,“ pronesl předseda klubu a slunce už pomalu zapadalo. Moje nefungující hodinky ukazovali 20:00 a my se vydali na shromaždiště. Tělocvična byla plná k prasknutí. S naším strategickým přístupem jsme však našli odlehlý a téměř prázdný sálek. Závodníci pomalu odcházeli na start a k nám se přidali Markéta s Lukášem a Milanem, který prý ještě v šest večer seděl u televize a říkal si, na co se to zase přihlásil.

Cestou na start jsem se pokoušel upevnit sadu dvou čelovek na hlavu. Po startu se závod vyvíjel nádherně, až do doby, než jsem si spletl cestou s postupovou čarou a zamotal se na krásných osm minut. Tímto a možná trochu lepším stylem to pokračovalo téměř celý závod dlouhý kolem 10 km, což jsem ještě nikdy neběžel ani ve dne. Blížila se asi všech nejoblíbenější pasáž, a to finiš. Najednou jsem však cítil, jak mi něco zajelo do boty, sklopil jsem čelovku a nemohl věřit vlastním očím. Metrový klacek se mi zaklínil mezi tkaničkami a já ho nemohl dostat ven. Při lomcování s ním jsem si říkal, jak se tam dostal. Nakonec mi jeden běžec pomohl a kus větve zlomil. Na shromaždiště jsem z cíle došel spolu s Lukášem. Kamil byl významně zklamán, protože závod vzdal. Cestou k autu se ještě stačil zapřísáhnout, že ho případně máme zmlátit, pokud by se příští rok snažil přihlásit do jiné kategorie, než do té s označením P. Tak uvidíme, jestli budeme muset za rok vytahovat boxerky… Výsledky nočního mistrovství jsou tady.

V neděli jsme vše zakončili v Jičíně, kde se konal městský sprint, zařazený do Žebříčku A. Tratě závodníky zavedly do areálů nemocnice a školy, následovaly kontroly v historickém centru Jičína, v závěru se dobíhalo k zimnímu stadiónu. Bylo to velice rychlé, ale chybovat se rozhodně dalo. Dařilo se Terce, v D14 obsadila pěkné druhé místo. Lucka v nabité kategorii D18A, kde startovalo 40 závodnic, nezklamala a odvážela si solidní 17. místo. Jonáš skončil v závěru startovního pole kategorie H18A a Kamil bral v H35 čtvrté místo. Výsledky jsou zde.

První dubnový víkend byl na pořádání oblastních závodů opravdu bohatý. V sobotu jsme zajížděli do Podkrkonoší, kde se konala krátká trať v rámci Východočeského poháru, v neděli pak někteří z nás zavítali do jihomoravského Tišnova, kde proběhly hned dva městské sprinty. Sobotní závod zaznamenala Terka.

V sobotu 7. dubna se poměrně velká KUO skupina vydala na 2. kolo Východočeského poháru. Závod se konal v Zdobíně nedaleko Hořic. Na svůj startovní čas jsem si chvilku musela počkat, avšak bylo krásně, a tak mi to nevadilo. Nadešel čas, abych se převlékla a vyrazila. Cestu dlouhou 1700 metrů jsem zvládla celkem rychle, a tak jsem opět na start čekala. Po druhé půlce minulé sezóny jsem se trochu obávala svého výkonu, ale trénink v náročném terénu, jež jsem absolvovala minulý týden, přinesl své ovoce, a tak až na jeden menší zásek jsem běžela téměř bez chyby. Nakonec z toho bylo docela obstojné 10. místo. Lucka si v D18C doběhla pro krásné 3. místo, Květa byla 23. v D35D, Zdena v D45C byla 12. Tomáš Zapletal obsadil krásnou 6. příčku v kategorii H12D. V H18C byl 6. Jonáš a 8. Michal. Kamil samozřejmě nezklamal a obsadil skvělé 5. místo (H35C). V H45C byl Viktor 15., kdežto Tomáš si v lese pobyl, a tak skončil až 24. Výsledky jsou zde.

V neděli se trojice Kamil, Terka a Lucka vydala do Tišnova, kde se dopoledne běželo mistrovství Jihomoravské oblasti a Vysočiny ve sprintu. Běželo se v historické části města a parcích. Terce (D14) se nedařilo, orazila chybnou kontrolu a byla diskvalifikována. Lucka byla v D18 šestá a Kamil v H35 druhý. Výsledky jsou tady.

Odpolední sprint probíhal zejména v sídlištní zástavbě a vedlo se nám o něco lépe než dopoledne. Terka byla šestá, Lucka třetí a Kamil zvítězil. Výsledky zde. Jihomoravská mise tak snad byla poměrně úspěšná!

Velkou část velikonočních prázdnin jsme trávili ve skalnatých terénech v okolí Doks. Terka se účastnila pardubického soustředění v Poslově mlýně, zbytek její rodiny + Kamil pak tradičních tříetapových závodů. O dojmy se podělila Lucka.

Jako každý rok se i letos, sice v menší skupině než dříve, vydáváme na třídenní závody Velikonoce ve skalách. Jak již název závodu napovídá, pohybovali jsme se hlavně ve skalnatých terénech, převážně v okolí Kokořínska. Čekaly na nás 3 náročné etapy ve členitém terénu s velkým převýšením.  O těžké kontroly nebyla nouze.

V pátek běžíme na mapě Svatá Barbora. Počasí nám naštěstí přeje, protože lézt po skalách, když prší, není nic, v čem bych se vyžívala. Trať mi celkem rychle ubíhá a neudělala jsem žádnou velkou botu. Jednou jsem si i procvičila svoji angličtinu, když jsme společně s jistou Švédkou hledaly kontrolu. Náš čtyřčlenný tým se nakonec sbíhá na shromaždišti a můžeme vyrazit na ubytování a večeři. Rozbor mapy je povinnost.

Sobota. Do lesa se těším. Opět terén, který znám. Teda tohle jsem si myslela. Opak je pravdou. Znalost terénu mi moc nepomohl a možná i proto jsem při jednom postupu málem spadla ze skály, kdy jsem profesionálně slézala po skoro kolmé stěně s mapou v zubech. Lepší postup na osmičku jsem si vybrat nemohla. Dvakrát lezu do obřích kopců, abych potom zjistila, že je zase musím sbíhat. Možná jsem si tu palačinku před startem neměla dávat. Ale zatím se držím. Teda až do devítky. Když už si říkám, že mi to nějak jde, udělám chybu a moc brzo odběhnu z cesty v domnění, že si ten postup trochu urychlím. Za chyby se platí, ale stejně to není tak strašné. Večer už jen večeře a hurá do postele regenerovat. Bohužel letos žádný film v našem oblíbeném kině v Doksech nedávali.

Když se v neděli probudím, už tak nadšená nejsem. Venku jsou asi tři stupně (nad nulou), dost fouká a představa, že bych měla odložit svoji zimní bundu je dost strašlivá. Ale co, jsme orienťáci, tak něco vydržíme. Samozřejmě se mi nepovedlo dostat se do 30 minutové ztráty po dvou předchozích dnech, a proto startuju z intervalového startu. Trať mi celkem utíká, ale 19 kontrol je pro moji kategorii celkem dost, ale aspoň nemáme moc dlouhé postupy. Navíc se sbíhám ještě s dalšími dvěma holkami a tak nám to mapování jde lépe od ruky. Ale aby to nebylo zase tak jednoduché. Když lezu opět do kopce po čtyřech a navíc se k tomu snažím mapovat, nevšimnu si skály před sebou a narážím do ní. Au, tak z toho bude asi hezká boule. A navíc to byl úplně stejný kopec, ze kterého jsem málem včera spadla. Konečně stovka! A mám to za sebou. Jsem sice ráda, že jsem to letos zvládla bez nějaké větší chyby, ale o to víc mě mrzí, že závody už končí. O to víc se na ně budu těšit příští rok.

Já jsem nakonec v kategorii D18 skončila na 8. místě. Poslední etapou jsem si o jednu příčku polepšila a soupeřku, která byla na 9. místě, jsem po třech dnech porazila jen o 7 sekund. Květa, která byla po druhé etapě na 11. místě a jako jediná z nás se dostala do handicapového startu, bohužel nenašla v neděli jednu kontrolu a byla disklá. Kamil obsadil v H35A 9. místo. A Tomáš v H45B skončil šestý. Kompletní výsledková listina je zde.

Konečně jsme se dočkali a v sobotu 24. března zahájili jarní část letošní o-sezóny. V Praseku u Nového Bydžova proběhlo první kolo Českého poháru štafet, v lehce zvlněném terénu s velice hustou sítí cest a pěšin startovalo přes 230 štafet. My jsme horko těžko sestavili tři štafety, největší naděje jsme vkládali do té dívčí D18. Ta běžela ve složení Ivča Kubíčková, Markéta a Lucka. Zejména díky výkonu prvně jmenované skončila na 23. místě. Trojice David – Michal a Lukáš startovala v elitní pánské kategorii H21 a obsadila 36. místo. Veteránská štafeta H105 přišla na poslední chvíli o Milana, kterému se v předvečer narodil synek Milánek, a proto Tomáše a Kamila doplnila na třetím úseku Zuzka Čechová. Stačilo to na čtvrté místo. Kompletní výsledky jsou zde.

Druhý den, v neděli 25. března, se na stejném místě konalo 1. kolo Východočeského poháru. Tratě byly opět velice rychlé, startovalo necelých 1200 závodníků. Z našich závodníků je třeba zmínit 9. místa Květy (D35D) i Kamila (H35C), slušné 15. místo Ivy Bokové (D21B) či 8. místo Tomáše Zapletala, nové člena klubu, v kategorii H12D. Ostatní – Terka, Lucka, Ivča, Jonáš, David, Tomáš – skončili ve svých kategoriích o fous níže, ale rozhodně nezklamali. Výsledková listina je zde.