Velikonoce ve skalách

Velkou část velikonočních prázdnin jsme trávili ve skalnatých terénech v okolí Doks. Terka se účastnila pardubického soustředění v Poslově mlýně, zbytek její rodiny + Kamil pak tradičních tříetapových závodů. O dojmy se podělila Lucka.

Jako každý rok se i letos, sice v menší skupině než dříve, vydáváme na třídenní závody Velikonoce ve skalách. Jak již název závodu napovídá, pohybovali jsme se hlavně ve skalnatých terénech, převážně v okolí Kokořínska. Čekaly na nás 3 náročné etapy ve členitém terénu s velkým převýšením.  O těžké kontroly nebyla nouze.

V pátek běžíme na mapě Svatá Barbora. Počasí nám naštěstí přeje, protože lézt po skalách, když prší, není nic, v čem bych se vyžívala. Trať mi celkem rychle ubíhá a neudělala jsem žádnou velkou botu. Jednou jsem si i procvičila svoji angličtinu, když jsme společně s jistou Švédkou hledaly kontrolu. Náš čtyřčlenný tým se nakonec sbíhá na shromaždišti a můžeme vyrazit na ubytování a večeři. Rozbor mapy je povinnost.

Sobota. Do lesa se těším. Opět terén, který znám. Teda tohle jsem si myslela. Opak je pravdou. Znalost terénu mi moc nepomohl a možná i proto jsem při jednom postupu málem spadla ze skály, kdy jsem profesionálně slézala po skoro kolmé stěně s mapou v zubech. Lepší postup na osmičku jsem si vybrat nemohla. Dvakrát lezu do obřích kopců, abych potom zjistila, že je zase musím sbíhat. Možná jsem si tu palačinku před startem neměla dávat. Ale zatím se držím. Teda až do devítky. Když už si říkám, že mi to nějak jde, udělám chybu a moc brzo odběhnu z cesty v domnění, že si ten postup trochu urychlím. Za chyby se platí, ale stejně to není tak strašné. Večer už jen večeře a hurá do postele regenerovat. Bohužel letos žádný film v našem oblíbeném kině v Doksech nedávali.

Když se v neděli probudím, už tak nadšená nejsem. Venku jsou asi tři stupně (nad nulou), dost fouká a představa, že bych měla odložit svoji zimní bundu je dost strašlivá. Ale co, jsme orienťáci, tak něco vydržíme. Samozřejmě se mi nepovedlo dostat se do 30 minutové ztráty po dvou předchozích dnech, a proto startuju z intervalového startu. Trať mi celkem utíká, ale 19 kontrol je pro moji kategorii celkem dost, ale aspoň nemáme moc dlouhé postupy. Navíc se sbíhám ještě s dalšími dvěma holkami a tak nám to mapování jde lépe od ruky. Ale aby to nebylo zase tak jednoduché. Když lezu opět do kopce po čtyřech a navíc se k tomu snažím mapovat, nevšimnu si skály před sebou a narážím do ní. Au, tak z toho bude asi hezká boule. A navíc to byl úplně stejný kopec, ze kterého jsem málem včera spadla. Konečně stovka! A mám to za sebou. Jsem sice ráda, že jsem to letos zvládla bez nějaké větší chyby, ale o to víc mě mrzí, že závody už končí. O to víc se na ně budu těšit příští rok.

Já jsem nakonec v kategorii D18 skončila na 8. místě. Poslední etapou jsem si o jednu příčku polepšila a soupeřku, která byla na 9. místě, jsem po třech dnech porazila jen o 7 sekund. Květa, která byla po druhé etapě na 11. místě a jako jediná z nás se dostala do handicapového startu, bohužel nenašla v neděli jednu kontrolu a byla disklá. Kamil obsadil v H35A 9. místo. A Tomáš v H45B skončil šestý. Kompletní výsledková listina je zde.