Podzimní část Východočeského poháru konečně začala! To jsme si mohli říct v sobotu 30. září, kdy se na Benecku (pořádal Spartak Vrchlabí) konalo letošní 11. kolo. Běžela se krátká trať v horském krkonošském terénu, kde byl velmi těžký terén se spoustou klacků i hustého borůvčí. Dojmy z celého dne sepsala Lucka.

Začala nám podzimní část Východočeského poháru a my vyrážíme na závody. Jelikož s námi nejede Johan, tak si myslím, že snad poprvé za celou moji orienťáckou kariéru odjedeme včas. Markéta ale netuší, že s námi Johan nejede, a jelikož je naučená chodit na sraz o 10 minut později, musíme čekat nakonec na ni. Na místě závodu v Krkonoších je hezky, ale zima a trochu fouká. Asi hodinu před startem zjišťuji, že jsem si doma zapomněla čip, buzolu i popisník. Ale co. Popisník nahradí izolepa a ostatní si musím půjčit. Jdu na start. Už na startu pozoruji, jak jsem se odnaučila pracovat se svojí pomalou a starou buzolou. Jsem ráda, že mi aspoň ukáže sever. Při cestě na jedničku zjišťuju, že to bude asi podobné jako minulý rok na Žalým, kde jsme běhali v borůvčí po kolena a hledali v něm malou jámu. Naštěstí při postupu na třetí kontrolu dobíhám soupeřku, která startovala přede mnou, a poté ještě dvě další holky, se kterými se hned lépe běží. S jednou z nich nakonec dobíhám celý závod, který nakonec velice rychle utekl.

Nejvíce se dařilo Markétě, která skončila třetí (D18C). Dále se dobře umístila Viki (D12C), která obsadila velice pěkné čtvrté místo. Myslím, že se mi tento závod také povedl, obsadila jsem slušné páté místo (D16C). Ostatní již dělali více chyb, ale všichni se z lesa nakonec vymotali a za týden můžeme jet znovu. Kompletní výsledková listina je zde.

Víkend 23. – 24. září jsme nestrávili na MČR na klasické trati v Raspenavě, nýbrž na klubovém soustředění v blízkých Pastvinách. Sice nám moc nepřálo počasí, ale i tak jsme stihli absolvovat všechny naplánované tréninkové jednotky. Ubytováni jsme byli v kempu na Šlechtově palouku ve vyhřívaných chatkách, stravovali jsme se přímo v místě. Mapová data i prostory nám poskytli orienťáci ze Žamberka, za což jim patří poděkování.

Soustředění započalo v pátek v odpoledních hodinách v Letohradě v místní cukrárně. Důvod byl jednoduchý, kolem čtvrté hodiny začalo silně pršet a tak jsme start sprintu odložili a azyl nalezli u kávy a zákusků. Běželo se na naší starší mapě Geiersberg, běžci se podívali do městského parku (hodně tam chybovali) i blízkého lesíka, přebíhali louky a sady a závěrečná pasáž je zavedla do areálu průmyslové školy i ulic města. Hned poté jsme se přesunuli do Pastvin, kde jsme se ubytovali v chatkách, povečeřeli dietní guláš s knedlíkem a cibulí, rozebrali odpolední trénink a šli spát.

V sobotu dopoledne byl kousek od Pastvin (mapa Orlička III) připraven trénink s lehce poupravenou mapou. Někdo měl pouze vrstevnicový podklad, jiným chyběly cesty či určité barvy a symboly. Odpoledne jsme pak absolvovali tříhodinový rogaining ve Studenském lese, běželo se na turistické mapě, ve dvojicích (Kamil – Jonáš, Tomáš – Viktor, Lucka – Iva, Terka – Viki, Pavel – Eliška a Ondra – Honza) a celou dobu pršelo. Ale zvládli jsme to, všichni zaslouží velkou gratulaci 🙂

V neděli dopoledne byly připraveny okruhy různé délky i náročnosti opět na mapě Orlička III. Po obědě jsme se už jen pobalili a vyrazili ke svým domovům. Byl to příjemný víkend a snad jej zúročíme v některém z následujících závodů Východočeského poháru.

O víkendu 16.- 17. září se na Jičínsku konala tradiční podzimní trojkombinace, tedy dva štafetové závody zařazené do Českého poháru štafet a městský sprint počítaný do Žebříčku A. Tak pojďme hezky postupně.

V sobotu dopoledne uspořádala Slavia Hradec Králové v Miletínských Lázních závod Českého poháru štafet. Na závodníky čekal rychlý, dobře průběžný les s hustou sítí komunikací a četnými pískovcovými útvary – skalkami i kameny. Počasí bylo chladné, občas spadlo pár kapek, nic hrozného. Sestavili jsme tři KUO štafety, což je na nás vcelku pěkný počin. Nejhodnotnějšího výsledku dosáhla dorostenecká štafeta D18, která startovala ve složení Kasia – Lucka – Aga a obsadila velice pěkné deváté místo. Dodejme, že v této kategorii startovalo celkem 38 štafet. Dvojí zastoupení jsme měli v kategorii MIXů. Ta s označením KUO1 doběhla na druhém místě a tvořilo ji trio Lukáš – Jonáš – David Lauterbach (host ze Žamberka). Štafeta KUO2 (Kamil – Terka – Markéta) skončila na 13. místě. Kompletní výsledky štafet zde. Po závodě jsme poobědvali v hořické restauraci a poté se již přesunuli do Lázní Bělohrad, kde se konal sprint za pořadatelství Sportcenra Jičín.

Sprintovému závodu bohužel příliš nepřálo počasí, silně se rozpršelo a byla velká zima. Běželo se v městské zástavbě, v parcích i sportovních areálech, závěrečná pasáž závodníky zavedla i do příměstského lesíka. Pěšiny i travnaté plochy se díky sílícímu dešti postupně rozbahňovaly, a tak později startující běžci měli o poznání těžší podmínky. A jak jsme si vedli? V H35 se dařilo Kamilovi, který dostál pověsti sprintového specialisty a skončil třetí (ztráta na vítěze 17 sekund, na druhé místo pak pouhá 1 sekunda). V cíli byl spokojený. V D16A (celkem 58 závodnic) byla Aga 24. a Lucka 39. V D18A (49 závodnic) se dařilo Kasie (11. místo), Markéta obsadila 37. místo. V H16A byl Jonáš 43., v H20A startoval Lukáš a za trvalého silného deště bral 21. příčku. Kompletní výsledky jsou zde.

Na nedělní štafety (pořádal opět jičínský oddíl) jsme se přesunuli do obce Vojice a terén byl o poznání kopcovitější než v sobotu. Umoudřilo se počasí, byla docela zima, ale nepršelo. Štafeta našich dorostenek si vedla ještě lépe než v sobotu a obsadila výborné sedmé místo. Holky se pouze prohodily na jednotlivých úsecích – rozbíhala Aga, druhý úsek zaběhla excelentně Kasia a předávala Lucce na průběžné druhé příčce. Ta se konkurence v podobě závodnic české špičky (Kopecká, Thýnová, Chaloupská, Blažková, Chrástová, Zlámalová) nezalekla a i přes mírný propad z toho bylo vynikající umístění. Zastoupení jsme měli i v MIXech, štafeta ve složení David, Terka a Kamil doběhla na 18. místě. Zejména Terka bude na krátkou pasáž v lomu dlouho vzpomínat… Výsledky jsou zde.

Dvěma závěrečnými závody byl zakončen letošní Žebříček B – Čechy. Pokud vás zajímá, jak jsme si na jihu Čech vedli, čtěte následující řádky, které sepsala Markéta.

O víkendu 9.– 10. září jsme se vypravili na poslední dvojzávod Žebříčku B – Čechy do obce Kluky u Písku. Kamil mě poprosil, abych o těchto závodech něco málo sepsala, a tak tady je ve stručnosti pár mých dojmů a postřehů. Jela už taková naše klasická skupinka, a to Terka, Lucka, Květa, Kamil, Johan, Lukáš, Tomáš a já.

V sobotu pro nás pořadatelé připravili klasickou trať. Mně osobně se líbila. Sice jsem na nejkratším postupu nechala hodně minut, ale i tak jsem se umístila těsně před půlkou, takže jsem byla spokojená, protože jsem zase po dlouhé době někde takhle vyběhla. Závod se nikomu z nás extra nepodařil, snad jen Lukášovo čtvrté místo v kategorii H20B stojí za zmínku. Výsledky jsou zde. Večer jsme se přemístili už přímo do Písku, kde jsme i přespávali. Poté jsme se stavili do zdejší řecké restaurace a samozřejmě jsme nemohli opomenout návštěvu kamenného mostu přes řeku Otavu. Pěkné to bylo. Pak už jsme se jen psychicky připravovali na nedělní závod a šli spát.

Druhý den startuji celkem brzo, proto hned, co jsme přijeli zpátky do Kluk, jsem se připravila a vyšla na start. Z nedělní krátké trati jsem nebyla tolik nadšená jako předchozí den, i když mám krátké tratě ráda, ale opět jsem skončila zase nějak v půlce, takže mi to ani tolik nevadilo. Lucka obsadila v kategorii D16B solidní 14. místo, sedmý byl Johan v H18B a šesté místo bral Lukáš v H20B. Jinak zase žádná sláva. Výsledky zde.

Těším se opět na příští rok, snad se bude dařit více než teď 😊

Trio Kamil, Lukáš a Markéta se poslední červencový týden vydalo do polské Wroclawi (Vratislavi), kde se konaly tzv. Světové hry a také doprovodné závody nazvané O-Games. Více již v Markétině reportáži. 

V pondělí 24. července někdy asi kolem půl čtvrté odpoledne mě nabírají Kamil s Lukášem doma. Poté ještě následuje další zastávka, a to na vlakovém nádraží, kde přisedá Zdena Králová ze Šumperka. Následně konečně vyrážíme směr Wroclaw. Určitě si teď říkáte, proč jeli zrovna do Wroclawi? Hned vám osvětlím všechny okolnosti. Tak začnu tím, že ve Wroclawi se konaly tzv. Světové hry (pro ty, co nevědí, o čem je řeč, tak je to taková olympiáda těch sportů, co nejsou na klasické olympiádě). Součástí těchto her byl pochopitelně i orientační běh a jako doprovodný program se zde konaly ještě „orienťácké“ závody O-Games, na které jsme byli pozváni od našeho spřáteleného polského klubu.

V úterý jsme fandili našim reprezentantům přímo v centru Wroclawi. Běžel se sprint, ale bohužel žádný Čech nebral medaili. Zdena to komentovala slovy: „Tak to musíme odpoledne napravit my a dobře se umístit!“ Musela jsem se smát, protože jsem moc dobře věděla, že nás čeká klasická trať, kterou zrovna v oblibě nemám. Při zmíněném odpoledním závodě jsem to také i potvrdila. Co se týče mých osobních dojmů a pocitů z lesa, tak hezké vzpomínky si z toho rozhodně neodnáším. Všude samý podrost, bažiny, ošklivé hustníky… prostě pro mě hnus. Běžela jsem i na hezčích místech, ale na druhou stranu je to další dobrá zkušenost, která se bude jistě hodit. Tato první etapa se celkem líbila vedoucímu výpravy, Kamilovi. Skončil na třetím místě. Večer jsme se stavili do zdejší pizzerie a poté šli spát.

Další den jsme popojeli kousek od Wroclawi (město Trzebnica), abychom mohli opět podpořit české orienťáky, tentokrát na krátké trati. Naše fandění se vyplatilo. Vojta Král vybojoval třetí místo („Stejně jako já,“ dodal Kamil při vyhlašování). Krátká trať čekala odpoledne i na nás. Velmi se mi líbilo centrum závodu u bazénu, kde jsme si mohli i zaplavat, když jsme chtěli. Výsledky závodu se moc nelišily od toho předešlého. Kamil opět nezklamal a obsadil třetí místo. Mně osobně se nedařilo, i přestože mám krátké tratě ráda, tak jsem udělala zase spoustu chyb. Poslední večer po druhé etapě jsme se rozhodli navštívit český dům/loď ve Wroclawi, kde jsme si mohli zadarmo natočit pivo. Kamil zpočátku pochyboval o tom, že to taky zvládnu, ale po následné zkoušce jsem u něho obstála a on si tak mohl vychutnat mnou natočenou Plzeň s nadmírou.

Ve čtvrtek nám počasí vůbec nepřálo. Skoro celý den pršelo. Dopoledne jsme se šli podívat na sprintové štafety a doufali, že si znovu sedneme na tribunu. Bohužel nám paní prodávající lístky oznámila, že už má pouze jeden lístek, a tak jsme se museli schovat pod střechu zdejší kolonády a sledovat závod pouze zpovzdálí. Češi obsadili slušné šesté místo. Poté nastala chvíle, na kterou se všichni (teda až na mě) těšili. Následovala totiž poslední etapa O-Games, a to městský sprint. Velké naděje byli vkládány do našeho klubového „sprintováho mága“ Kamila. Bohužel se však na startu objevil nějaký další polský „mág sprintowy“, který byl ještě rychlejší než Kamil. I přesto však náš vedoucí, nebýt jedné malé chybky, předvedl znovu skvělý výkon. Celkově pak Kamil i Lukáš obsadili oba třetí místo a odváželi si domů medaile. Jistě se ptáte co moje výsledky…Prosím bez komentáře. Zakončila bych to tak, že bych měla do dalších závodů hodně potrénovat, aby to příště dopadlo alespoň o trochu lépe. Jinak si myslím, že jsme si všichni tuto příjemnou akci moc užili a už se těším na další podobnou výpravu.