KUO opět na Áčkách! Tentokrát v Jeseníkách.

Vyjíždíme již v pátek odpoledne. Původním záměrem bylo stihnout finále Mistrovství Evropy v OB na krátké trati, ale protože Lukáš potřeboval napsat jakýsi test ve škole, (zbytek KUO nechápe, proč se neulil), dojeli jsme až těsně před koncem závodu žen.

Centrum si pro nás pořadatelé připravili na louce u městečka Černá Voda, tedy kousek od Jeseníku. Bajkeři toto místo znají, jedná se o centrum vyhlášených Rychlebských stezek. Z dámského finále jsme toho moc nestihli. Krátce po květinové ceremonii jsme již na cestě do Zlatých Hor. Ubytování zajistil Kamil v místním domově důchodců. Poněkud nás znejistěl nemocniční pach a kelímky s léky, ale nakonec to nedopadlo tak špatně, bydleli jsme v ubytovně na druhé straně budovy.

Večer zakončujeme v pizzerii U Radnice.

V sobotu máme netradiční možnost se prospat. Závody začínají sice až ve 3, ale my vyjíždíme už po deváté, abychom stihli ME ve štafetách. Na shromaždišti je značně více lidí, než včera. Reprezentační česká pánská štafeta si vybíhá třetí místo.

Na sobotní odpoledne si pro nás ASU připravilo moc hezkou krátkou trať. Když říkám hezkou, tak tím myslím v „hezkém prostředí“. O tom, jak dokáží být jesenické kamenité terény zrádné, jsem se přesvědčil i já sám. Startujeme poněkud na kopci. Prvních pět kontrol bez problémů. Na šestce ale bloudím. Pět minut sem, pět minut tam. Na sedimčce taky. Závod pro mě končí. Čtvrthodina je sakra dlouhá doba. Obzvlášť na takovémto rychlém až „downhillovém“ middlu. Zbytek závodu doklusávám, nemám motivaci. Několik kontrol vynechám a je z toho zasloužené DISK. Kamilovi se závod vydařil. V konkurenci 40 závodníků končí v H35B na pěkném 9. místě. Tedy na rozdíl od Lukáše, který končí 36. v H18A.

Večer končíme opět v restauraci U Radnice. Čepují pivo Lobkowicz.

Na neděli se dvakrát moc netěším. Čeká nás klasika, a všichni při pohledu na okolní kopce tušíme, že to bude maso. Na popiskách stojí 10km s převýšením 380m. Tak uvidíme. Zaskočí mě volba přes celou mapu hned na jedničku. Tuto výzvu nakonec ale zvládám bez zaváhání. Závod je dlouhý, voleb postupů požehnaně. Užívám si změny terénu. Jednou jsem v kamenitém svahu, jindy běžím krásně průběžným lesem nebo se brodím bažinou. K desítce dokonce běžím potokem. Luxus.  V H20A končím v silné zahraniční konkurenci na 19. místě z 38 (z Čechů 10.). Kamil končí v polovině startovního pole a Lukáš skoro jako včera. Měl by potrénovat.

A celkový dojem? Překrásné (ale náročné) závody v lůně jesenické přírody s mistrovským nádechem. Škoda jen za nedělní občerstvovačky. Když na jednu z nich asi hodinu po startu Kamil doběhl, nebyla tam ještě voda. A jedna z mých občerstvovaček byla zřejmě ještě špatně umístěná. Poměrně zásadní problémy na Áčkový závod.