H. S. H. Vysočina cup – u Jonáše dobrý!

Série letních vícedenních závodu byla odstartována. Vše začalo Cenou střední Moravy, které se za KUO zúčastnil pouze Viktor se Zdenou. Tradičním podnikem, který navštěvujeme v mnohem hojnějším počtu je H. S. H. Vysočina cup (bývalý Botas). Ten proběhl v Milovech a řádky sepsal Jonáš. Pojal je tak trochu v „johanovském“ stylu.

Den první (10. 7.)
Píše se pátek desátého července a elitní KUO smetánka se vydala na jeden z několika letních vícedenních závodů. Ihned po příjezdu nás potěšil už postavený klubový stan, pod kterým se hrbil Kamil, spolu s Matyášem a Johanem. U stanoviště se nacházely mobilní WC Johnny servis (zelené) a Jenny (růžové). Za stanem pak úlevu poskytoval Johnny express. Na trati svou kondici projevil především Johan, neorazil „stovku.“ Nebyli bychom to ale na místě, kde dva rumy nic nespraví. Nálady a pocity po závodě byly samozřejmě odlišné. Nikdo ale nemůže zapřít, že terén lesa byl přímo úměrný rovnici cesta, kámen, borůvčí, kámen, hustník, kámen, potok, kámen, oplocenka, kámen, kopec, kámen, cíl. A co Milovský rybník? Nezůstal bez povšimnutí a nalákal nás do své ledové vody, jež se nám málem stala osudnou. Večerní program ovládlo sezení u piva (kofoly) a omotávání plastových kelímků toaleťákem.

Den druhý (11. 7.)
Ranní sran sluníčko nás vytáhlo z vyhřátých spacáků a já po večeru za Kamila mohl jen konstatovat: jsme jeden klub, jsme jedny játra. Brzký start v 9:30 znamenal pro některé 13. hodinu. Závod s výrazným převýšením a hustotou vodotečí skončil pro většinu členů vydařeně. Následné leháro u vody a popíjení odpoledního kafíčka nedělalo nikomu sebemenší problém. Po třetí hodině odpolední se s Kamilem vydáváme do nedalekého Nového Města na Moravě. Díky tomu jsme promeškali očekávané pivní štafety. Zde jsme po individuálním obědě doplnili už téměř mizivé železné zásoby chemických břeček a pochutin. U dalšího večerního sezení jsme si už s Matyášem pro jistotu dělali čárky ohledně počtu vypitých Kamilových piv. Večerní párty ve stodole se odvážil navštívit jenom Matyáš s Kamilem, čímž jsem si odpověděl na dobu jejich příchodu.

Den třetí (12. 7.)
Hodiny křičí osm hodin ráno a kemp se pomalu začal vzpamatovávat z večerní pařby. Poslední etapa se uskutečnila na mapě mezi dvěmi minulými úseky. Terén byl podobný spíše druhému úseku, a to ve výrazném převýšení a rozsáhlé síti vodotečí. Na startu se na většině lidí podepsala únava a vyčerpanost a náš klub nebyl samozřejmě výjimkou. Po doběhu následovala každodenní rutina v podobě koupání a zevlování. Přišla na řadu ta nejtěžší část. Balení věcí a stanů, která se až na pár zlomenin (větví) obešla bez zranění. Po nekonečném vyhlášení se odebíráme do aut, což se jedné rodině, která si zabouchla klíče v dodávce nepodařilo. Celý závod bych zhodnotil jednou větou, a tou je: „U mě dobrý! “

Nakonec by se ještě možná mohlo zmínit, že jsme obsadili dvě medailová umístění. Pavel (H45C) byl druhý a Zdena (D50C) obsadila třetí místo. Kompletní výsledky jsou zde.