Béčka v Radvanicích

První květnový víkend se v Radvanicích u Trutnova konaly úvodní závody Žebříčku B – Čechy východ. Zážitky sepsala Lucka.

A je to tady! První béčka letošního roku, což pro mě znamená vlastně jeden ze tří nejdůležitějších víkendů v sezóně. Jelikož je start až ve 12 hodin, tak si můžeme luxusně přispat až do osmi! Pak už nás nabírá Lukáš a my se vydáváme vstříc všem objízdným trasám, které nám silnice nabízí. Sice nestartuju tak brzo, ale stejně se furt dívám na GPSku, jestli tam už budem. Na shromaždišti mě překvapuje počet lidí. Je to vlastně takový oblasťák. V kategorii je nás jen 15 a většinu holek znám, protože nově rozdělili ještě béčka Čechy na východ a západ. Na cestu na start si nechávám dostatek času. Chyba! Jsem tam už za 3 minuty a pak musím asi dalších 15 minut čekat. Startuju. Stavitel si pro nás přichystal trať s větším převýšením, ale pořád to není tak strašné. Říkám si, že když to je klasika, tak že dohledávky nebudou takový problém. Samozřejmě, že jsem se spletla. Na místo doběhnu dobře, ale pak ty kontroly nemůžu dohledat. Ale moc času mi to nezabralo. Bylo hezky a já si v lese pobyla pěkných 68 minut. A co je hlavní, celou dobu jsem mohla (což se mi moc v minulých závodech nestávalo)! Nakonec končím pátá a to je pro mě dobrý výsledek. Odjíždíme domů a zítra opět do těchto kopců. Nejvíce se dnes dařilo asi Ivče, která ve své kategorii D20B vyhrála. Také Jonáš (H18B) si doběhl pro vítězství. První místo bohužel uteklo Davidovi, a to o pouhou jednu sekundu! Výsledky zde.

Nevím teda, kdo vymyslel vstávání v neděli v šest ráno. A ještě dobrovolně! Tentokrát nám cesta na závody trvá kratší dobu a my všechno stíháme. Moje konkurence se od včerejška nezměnila, nikdo se v lese neztratil. Ale celkově běžců ubylo dost. Pořád si říkám, že ještě někdo přijede, ale ono nic. Celkově nás tedy tady je asi 400, což je polovina průměrného oblasťáku! Cesta na start je dlouhá 2 km, což jsou dvě třetiny mé závodní trasy. Ale říkám si, že čím víc toho nastoupám na start, tím míň toho budu muset vybíhat při závodě. Na start přicházím akorát, ještě se stihnu rychle protáhnout a už jdu do koridoru. Trať mi hezky utíká a nedělám větší chyby (teda na čtyřku jo, ale to se v těch šestnácti kontrolách ztratí, že). Ale musím zde zmínit naši cestu na 11. kontrolu. Stavitel chtěl asi prověřit naši odolnost vůči hustníkům a tak nám dal postup přes jeden, který v mapě vypadal světle zeleně, ale doteď nechápu, jak jsem se přes něj prodrala a i s mapou v ruce. Po tomto postupu ale dobíhám aspoň holky, které běžely přede mnou a pak už běžíme spolu. Teda běžíme. Na stovku už to je spíš utrpení, protože ze soboty vím, kde bude stovka i cíl a když si představím, co mě ještě čeká, moc mi to nepomůže. Nicméně se do cíle nějak dostávám a vyčerpaná padám k zemi, ale s dobrým pocitem, že jsem do toho dala všechno. A opět končím pátá. Jak bych tedy tyto závody zhodnotila? Hezké tratě, pěkné počasí i terén (a to i ten na schromaždišti), musím pochválit kukuřičné kelímky. Ovšem to občerstvení by mohli do příště zlepšit, protože každý správný orienťák běhá na párek v rohlíku a na buchtu. Vítězství dnes vybojovala Ivča (D18B) a pro 2. a 3. místo (H20B) si doběhli David s Lukášem. Výsledky jsou tady.

Tento článek píšu v pondělí, tedy po tomto namáhavém víkendu a zítra (v úterý) nás čekají další závody – Oblastní mistrovství na krátké trati. Jsem tedy zvědavá, jaký výkon podám, protože dneska mě bolelo se i jen rozbíhat na tělocviku.