Sušice, Albrechtice, Rabí = Žebříček B

Dalšími dvěma závody pokračoval Žebříček B-Čechy (tentokrát spojeno s Žebříčkem A), pořadatelé z SK Praga jej připravili v šumavském podhůří v Albrechticích u Sušice. Terény to byly velice náročné a dokonale tak prověřily naše schopnosti a dovednosti. Bohužel do naší původně pětičlenné KUO sestavy zasáhlo zranění a nemoc. Doma zůstal Jonáš, kterého trápí růstové problémy zanártních kůstek a jeho místo v autě i sušickém penziónu tak bylo nabídnuto Simče, která jej po důkladném zvážení přijala (Matyáš měl radost). Nemoc (rýma, kýchání, celková slabost) skolila právě Matyáše (zřejmě málo trénuje a školní závody jej notně vyčerpaly), přesto se na závody vydal (Simča měla radost) a nakonec zvládl alespoň sobotní krátkou trať. Do Sušice jsme dorazili již v pátek v podvečerních hodinách, ubytovali se a povečeřeli v místní restauraci. Poté již pouze trocha té elektroniky a důkladný spánek.

Sobota. Budíček v 8:30. Snídaně a kávička ve stylové kavárně. Poté již přejezd do nedalekých Albrechtic, stavba tunelu (i sám předseda přiložil ruku k dílu) a přípravy na krátkou trať. Tu nejlépe zvládl chorý Matyáš (H20B), který poměrně suverénně zvítězil a upevnil si průběžné první místo. V cíli byl velice překvapený, prý příliš neběžel a mezi skalami a kameny šel přesně. Johan v H16B obsadil průměrné 11. místo, Lukáš byl v H18B čtvrtý, což lze označit za úspěch. Kamil byl v H35B devátý a žádná hitparáda to nebyla. Výsledky zde. Po závodě jsme se vydali do blízkého Rabí, kde se nachází stejnojmenná hradní zřícenina. Neodpustil jsem si legendu, kterak zde Jan Žižka přišel o pravé (a hlavně druhé) oko. Památnou hrušeň jsme bohužel nenalazli, ale kluci odjížděli s vědomím, že jsou zase o něco chytřejší z české historie. Velkou komplikací se ukázalo hledání restaurace, v jedné kuchař končil v sedm, ve druhé bylo plno, ve třetí došlo kuřecí maso a ve čtvrté, kde jsme nakonec zakotvili, nám přinesli dosti proškrtaný jídelní lístek. A navíc došla kofola! O hladu a žízni jsme však nezůstali.

Neděle. Ráno jsme si museli trochu přivstat, start klasické trati byl v 9:30. Matyáš nakonec na start nenastoupil a strávil dopoledne schoulen ve své židličce. Johan se o jedno místo posunul dozadu (byl 12.), Lukáš pro změnu dopředu a třetím místem si upevnil průběžnou áčkovou licenci. Také Kamil zažil zdařilý závod, doběhl sedmý. Výsledky jsou tady. Po závodě jsme se sbalili a vyrazili na zhruba pětihodinovou cestu ke svým domovům. Byl to hezký víkend v krásných a náročných terénech!