Šumperská trojkombinace

Víkend 11.–12. května patřil již tradiční „jarní trojkombinaci“, tedy třem závodům ve dvou dnech (sprint a dvoje štafety). Ta letošní se konala na Šumpersku, závody uspořádal za hojné účasti závodníků Klub vytrvalostních sportů Šumperk.

V sobotu dopoledne se běžel v centru Šumperka závod Žebříčku A ve sprintu. Krásné centrum bylo v Pavlínině dvoře, na závodníky čekala mapa Šumperk (1:4000), běželo se v městské zástavbě historického centra se systémem hradeb, v parcích i sídlištní zástavbě. Z našeho klubu se závodu zúčastnili pouze čtyři závodníci. Terka (D16A) obsadila 35. místo, se kterým moc spokojená nebyla, Lucka (D18A) doběhla na 39. místě. Nutno dodat, že konkurence v obou áčkových kategoriích čítala kolem šedesáti závodnic. Dvojí zastoupení jsme měli v kategorii H35C, Kamil skončil druhý, Radimovi patřilo 29. místo. Výsledky jsou zde.

Poté se závodníci přesunuli do rekreačního areálu Třemešek, kde se konaly dva závody Českého poháru štafet (sobota odpoledne, neděle dopoledne). Běželo se v jižní části CHKO Jeseníky v kopcovitém terénu se spoustou detailů (skály, kameny, kupky, bažinky, hustníčky,..). Zvláště v neděli to bylo náročné, byla zima a pršelo. KUO stopa byla v osobách sester Brožkových, obě startovaly jako součást LPU štafet. Více již sepsala Terka…

Uplynulý víkend se v okolí Šumperku po sprintu konaly dva závody štafet. Těch jsme se zúčastnily jenom já a Lucka v pardubických štafetách. Já jsem rozbíhala dorosteneckou štafetu, zatímco Lucka běžela druhý úsek v mixech. Štafetu jsem v životě nerozbíhala, takže už tak jsem byla dost nervózní. Start z první řady a zvuk tikajících vteřin mé nervozitě úplně nepomohl. Stavitelé postavili hezké tratě. I přes celkem velké převýšení byly úseky dost rychlé. Na trati jsem strávila 32 minut, ale kvůli neoraženému cíli jsem naši štafetu diskla. Lucka byla se svým výkonem spokojená. Druhý den byl podle mě mapově i fyzicky náročnější. Mapa s názvem V močálech odpovídala, jelikož jsem se nejednou ocitla uprostřed bažiny a ani jsem nevěděla jak. Celý den taky pršelo. Doběh do cíle si podle mě užily hlavně poslední úseky. Třísetmetrový doběh do kopce byl dost výživný i bez bahna, na kterém to pěkně klouzalo a když se tam proběhlo před vámi ještě nějakých osm set závodníků, opravdu to stálo za to. Mluvím z vlastní zkušenosti. Do závodu jsem nastupovala s tím, že se chci přiblížit druhé pardubické štafetě. Sice jsem dělala větší či menší chybky, ale stáhla jsem osm minut. Ve finiši jsem si ještě zazávodila o lepší umístění. Nicméně to nevyšlo, a tak byla naše štafeta vteřinu za druhou pardubickou. Výsledky sobotních a nedělních štafet.