Na konci června se opět konalo MČR v rogainingu a náš klub u toho samozřejmě nemohl chybět. Obsáhlý článek napsal Tomáš – alespoň tedy dle mých zdrojů 😀

Když se jarní část orienťácké sezóny blíží ke svému konci, masochistům, kterým nestačí se jen proběhnout v lese a za hodinku být doma, naopak vrchol sezóny nastává – je tu MČR v rogainingu. Letošní ročník pořádá Lokomotiva Beroun a centrum je na fotbalovém hřišti v obci Roztoky. Čtveřice KUO běžců Květa, Tomáš, Pavel a Jirka usedá v pátek odpoledne do vozu a s krátkou, ale výživnou zastávkou v restauraci Na Svaté, dorazí do centra závodu. Postavíme stan (opět největší ze všech) a za splnění prvního úkolu se odměňujeme prvním pivkem. Už večer cítíme, jak se po měsíci tropického počasí ochladilo. Ale na závod to bude ideální.

Probouzíme se do dne D. Posnídáme, namažeme nohy lojem a jdeme si pro mapu. Meandry řeky Berounky rozdělují závodní prostor na severní a jižní část. Bodově zajímavější se nám jeví pravá strana mapy, navíc je tam i víc mostů pro případný návrat „domů“. Rozhodujeme se pro jeden velký okruh, proto pečlivě připravujeme proviant. Zjišťujeme, že se nám toho ale do batůžků moc nevejde, takže bereme jen čelovky, něco teplého na noc a trochu chemie do žaludku.

A je tu start! První námi zvolenou kontrolu si vybrala valná většina závodníků, takže to tam vypadá jako na Václaváku. Pak se ale peloton roztrhá a soupeře potkáváme čím dál sporadičtěji. S Pavlem a Jirkou jsme pro začátek zvolili totožný postup, takže běžíme společně a skóre nám utěšeně narůstá. Po drobných korekcích plánované trasy se rozhodujeme i nadále pokračovat ve čtyřech. Se soumrakem nalézáme azyl v Hotelu Praha v obci Nižbor. Dáváme si lehkou večeři (řízek se salátem) a zapíjíme to pivkem (většinou nealkoholickým). Pan vrchní nás pochválil, že jediní máme rozum. Ostatní závodníci si dají jen rychlou polévku a mažou dál. Nasazujeme čelovky a vyrážíme na noční část závodu. Smyčka kolem Nižboru se nám daří a všechny kontroly nalézáme bez problémů. Lehce po půlnoci probíháme kolem „naší“ restaurace. Kupodivu mají ještě otevřeno. Pan vrchní nás vítá a my si dáváme další (většinou opět nealkoholické) pivko. Dobře naladěni pokračujeme ke kontrole číslo 99. Díky ne úplně promapovanému okolí při dohledávce ztrácíme čas i síly, ale body, s kapkou štěstí, ne. To nás bohužel opustilo u kontroly 66. Po hodině pátrání rezignujeme a se svítáním stáčíme naše kroky směrem k cíli. Další body přibývají celkem bez problému, ale čím dál pomaleji. Síly rapidně ubývají. Už i do té doby čilí Květa s Jirkou uznávají, že je nejvyšší čas orazit poslední kontrolu a mazat (jestli náš způsob pohybu tak lze nazvat) do cíle. Následuje návštěva Hash hauzu a pád do spacáku.

Po dvou hodinách kómatu trošku přicházím k sobě. Jdeme se podívat na výsledky. Soutěž o nejvíc přisátých klíšťat vyhrává kdosi s 52 kousky. Za nás paběrkuje Jirka se sedmi. Výsledkově se nám dařilo lépe. Ve veteránských mixech s Květou obsazujeme 3. místo a ve veteránech chlapech jsou Pavel s Jirkou pátí. V nohách máme něco pod 100km a nastoupali jsme více než 2000m. Na dojmy ze závodu se mě ptejte nejdříve za týden…

První letošní vícedenní závody nás zavedli do zajímavých terénů nedaleko Boskovic. Článek tentokrát napsala Markéta, protože Kamil hned po návratu ze závodů odjížděl na festival do Karlových Varů.

Je pátek 29. června. Většina lidí se chystá na dovolenou nebo jen tak třeba do cukrárny za vysvědčení. Já, Kamil a Lukáš však vyjíždíme směr Suchý, kde se konají třídenní závody Cena střední Moravy. Již cestou tam mě předseda začal přemlouvat, že bych mohla zase po dlouhé době napsat nějaký článek. Nakonec jsem mu kývla s podmínkou stručného shrnutí víkendu v malý článek a pokusím se přiblížit celkové dojmy a zážitky ze závodů.

V pátek se běžela krátká trať. Jednalo se o zajímavý terén. Nevelké převýšení, vodoteče, hustníky, prohlubně…zkrátka pěkný rozmanitý les přesně určený pro orienťáky. První etapa se mi líbila, ale celou dobu v lese jsem si myslela, že tam někde zkolabuju z toho příšerného vedra. Moc se dařilo Kamilovi, jenž zvítězil. Večer se pak odměnil pizzou s brusinkami, kterou teda zas tolik neocenil. V sobotu jsme si zaběhli klasickou trať. Kamil i Lukáš měli oproti včerejšku mnohem delší vzdálenosti, já však nikoliv. Běžela jsem necelých pět kilometrů, během nichž jsem samozřejmě stihla udělat opět spoustu chyb.

V neděli na nás čekala závěrečná zkrácená trať. Musím říct, že oproti předešlým dnům se mi běželo mnohem lépe a už jsem ani hodně nechybovala mapařsky. Stejné pocity měl po doběhnutí i Lukáš. Kamilovi se bohužel nepovedla hned první kontrola, která ho následně rozhodila na celý závod, a poté už nedoběhl tak nadšený jako v pátek a v sobotu. I tak jsme si však s Kamilem odvezli oba druhé místo a Lukáš ve své kategorii skončil pátý. Na oběd jsme se pak stavili u mé babičky a dědy v Boskovicích a potom jsme spokojení a najedení odjeli domů.

Už se těšíme na další závody, které nás čekají. K naší trojici se na příštích závodech přidá ještě Johan.

V sobotu 16. června skončila jarní část závodů Východočeského poháru. V Kramolné u Náchoda se konalo 11. kolo, v okolních lesích byla připravena krátká trať. Závodníci zavítali do mírně zvlněného terénu, kde byly rozsáhlé hustníky, ve kterých byla spousta kontrol, ve zbytku byl dobře průběžný les s občasnými terénními tvary. Na téměř 800 závodníků čekalo velice teplé počasí.

Nejlepšího výsledku dosáhl Tomáš Zapletal, který v kategorii H12D zvítězil a poprvé tak vystoupal na nejvyšší stupeň. Dařilo se i klukům v H18C, vydařený závod předvedl Michal, který skončil třetí. Jonáš byl šestý. Pátá byla Sára v D14D, sedmá Lucka v D18C. Ostatním se dařilo o něco méně či vůbec. Výsledky jsou zde.

Kemp Bílá skála u Číměři (okres Jindřichův Hradec) se o druhém červnovém víkendu stal centrem dvojzávodu v rámci Žebříčku B – Čechy východ. Závodníky čekaly typické terény České Kanady, tedy poměrně členitý terén s četnými kupkami, hrázkami, kameny či skalkami. Po oba dny bylo velké teplo, což ve spojení s náročným terénem závodníky prověřilo.

A jak jsme si vedli? V sobotní klasice se nám moc nedařilo. Za zmínku stojí snad jen třetí místo Kamila v H35B či šestá místa Jonáše v H18B a Lukáše v H20B. Výsledky jsou zde.

V nedělní krátké trati se dařilo Terce, obsadila deváté místo v D14B. Osmé místo vybojovala Lucka v D18B. V dorostenecké kategorii H18B byl Jonáš šestý, Michal hned za ním, sedmý. Třetí místo obsadil v H20B Lukáš, čtvrtý byl Kamil v H35B. Výsledková listina je zde.

Ve středu 6. června v odpoledních hodinách jsme v rámci celoměstské akce „Ústí nad Orlicí – Město v pohybu 2018″ uspořádali orientační běh pro veřejnost, opět s přídomkem Dne orientace v přírodě. Jako centrum jsme znovu zvolili prostor u rybníčku ve Wolkerově údolí, běhalo se po loukách i v okolních lesících, běžci zavítali i do městské zástavby či mezi garáže. Bylo to tedy poměrně pestré. Orientační běh si vyzkoušelo necelých 80 zájemců, kteří startovali ve třech kategoriích (HDR – rodiče s dětmi, začátečníci, elita). Zúčastnili se jak místní, tak zástupci okolních oddílů. Panovalo dosti teplé počasí, ale to jsme si v těchto dnech už tak nějak zvykli.

V elitní kategorii startovalo 25 závodníků, vítězství si z Ústí odvážel Tomáš Locker, druhý byl Daniel Locker a třetí místo obsadil Vojtěch Doleček. Výsledky jsou k nahlédnutí zde (.pdf) a ke stažení zde (.xlsx).

Děkujeme všem za hojnou účast, městu Ústí nad Orlicí za ceny pro dětské závodníky a věříme, že nám zachováte přízeň i v dalších ročnících.