Mé první závody v Maďarsku..

Maďarsko. Země známá velkým jezerem Balaton, gulášem a drsnými terény pro orientační běh. Alespoň takové byly mé představy, když jsem se chystal na závody Boróka Kupa 2016. V sobotu před pátou hodinou ranní mně zvoní budík a já bych ho nejraději vyhodil z okna. Nakonec se ale zvedám a s Viktorem, Zdenou a Milanem vyrážíme. Po pěti hodinách přijíždíme do hotelu. Všichni se na nás sice usmívají, ale nechtějí s námi mluvit jiným jazykem než maďarsky. To se však mění s příchodem pána, který se snaží spojit pár německých slov do jednoduché věty.

V sobotním závodě mám jen jeden cíl, a to porazit zkušeného Milana. V první půlce závodu mi vše vychází, ale v druhé je tomu spíše naopak. Kolem třinácté kontroly zmateně pobíhám několik minut a naděje na dobrý výsledek jsou pryč. Milan mě poráží o šest minut (což Zdeňku potěšilo). Po závodě se řídíme pokyny Zdeny a přesouváme se do „nedalekých“ termálů, kde trávíme zbytek dne.

Přichází druhý den a s tím i druhá možnost porazit Milana v elitní kategorii H21B. Přípravy na závod jsou obrovské. Přes noc dokonce spím a moji regeneraci narušuje až v 6:30 nějaký budík, což má bohužel vliv i na můj výsledek v závodu. Milan je totiž opět lepší. Celkové výsledky jsou tedy následující: Milan končí na 8. místě, já o dvě za ním. Poměrně povedené závody zaběhl Viktor a Zdena, kteří se oba umístili na 7. místě. Kompletní výsledky jsou zde.

Co bych napsal závěrem? No asi jen to, že se mi zdejší terény líbí a budu se těšit na další výpravu do těchto vzdálených krajin.