MČR v rogainingu 2018

Na konci června se opět konalo MČR v rogainingu a náš klub u toho samozřejmě nemohl chybět. Obsáhlý článek napsal Tomáš – alespoň tedy dle mých zdrojů 😀

Když se jarní část orienťácké sezóny blíží ke svému konci, masochistům, kterým nestačí se jen proběhnout v lese a za hodinku být doma, naopak vrchol sezóny nastává – je tu MČR v rogainingu. Letošní ročník pořádá Lokomotiva Beroun a centrum je na fotbalovém hřišti v obci Roztoky. Čtveřice KUO běžců Květa, Tomáš, Pavel a Jirka usedá v pátek odpoledne do vozu a s krátkou, ale výživnou zastávkou v restauraci Na Svaté, dorazí do centra závodu. Postavíme stan (opět největší ze všech) a za splnění prvního úkolu se odměňujeme prvním pivkem. Už večer cítíme, jak se po měsíci tropického počasí ochladilo. Ale na závod to bude ideální.

Probouzíme se do dne D. Posnídáme, namažeme nohy lojem a jdeme si pro mapu. Meandry řeky Berounky rozdělují závodní prostor na severní a jižní část. Bodově zajímavější se nám jeví pravá strana mapy, navíc je tam i víc mostů pro případný návrat „domů“. Rozhodujeme se pro jeden velký okruh, proto pečlivě připravujeme proviant. Zjišťujeme, že se nám toho ale do batůžků moc nevejde, takže bereme jen čelovky, něco teplého na noc a trochu chemie do žaludku.

A je tu start! První námi zvolenou kontrolu si vybrala valná většina závodníků, takže to tam vypadá jako na Václaváku. Pak se ale peloton roztrhá a soupeře potkáváme čím dál sporadičtěji. S Pavlem a Jirkou jsme pro začátek zvolili totožný postup, takže běžíme společně a skóre nám utěšeně narůstá. Po drobných korekcích plánované trasy se rozhodujeme i nadále pokračovat ve čtyřech. Se soumrakem nalézáme azyl v Hotelu Praha v obci Nižbor. Dáváme si lehkou večeři (řízek se salátem) a zapíjíme to pivkem (většinou nealkoholickým). Pan vrchní nás pochválil, že jediní máme rozum. Ostatní závodníci si dají jen rychlou polévku a mažou dál. Nasazujeme čelovky a vyrážíme na noční část závodu. Smyčka kolem Nižboru se nám daří a všechny kontroly nalézáme bez problémů. Lehce po půlnoci probíháme kolem „naší“ restaurace. Kupodivu mají ještě otevřeno. Pan vrchní nás vítá a my si dáváme další (většinou opět nealkoholické) pivko. Dobře naladěni pokračujeme ke kontrole číslo 99. Díky ne úplně promapovanému okolí při dohledávce ztrácíme čas i síly, ale body, s kapkou štěstí, ne. To nás bohužel opustilo u kontroly 66. Po hodině pátrání rezignujeme a se svítáním stáčíme naše kroky směrem k cíli. Další body přibývají celkem bez problému, ale čím dál pomaleji. Síly rapidně ubývají. Už i do té doby čilí Květa s Jirkou uznávají, že je nejvyšší čas orazit poslední kontrolu a mazat (jestli náš způsob pohybu tak lze nazvat) do cíle. Následuje návštěva Hash hauzu a pád do spacáku.

Po dvou hodinách kómatu trošku přicházím k sobě. Jdeme se podívat na výsledky. Soutěž o nejvíc přisátých klíšťat vyhrává kdosi s 52 kousky. Za nás paběrkuje Jirka se sedmi. Výsledkově se nám dařilo lépe. Ve veteránských mixech s Květou obsazujeme 3. místo a ve veteránech chlapech jsou Pavel s Jirkou pátí. V nohách máme něco pod 100km a nastoupali jsme více než 2000m. Na dojmy ze závodu se mě ptejte nejdříve za týden…