HROB 2015 očima HrOBaře nováčka Johana Skalického

V sobotu 7. 11. 2015 ve dvě hodiny ranní konečně usínám. Nervozita z nadcházejícího závodu mě už naplno zasáhla. Přemýšlím, čím jsem se nechal uplatit, abych souhlasil s účastí v tomto i zdánlivě obtížném až brutálním závodě. O několik málo hodin později se už ústecký gang dobrovolně účastnících se masochistů srocuje v příznivě blízkém Potštejně.

Obávaný start se blíží, už jen dopékáme strategie a já, typicky, 15 minut před hromadným startem zjišťuji, že mé oblíbené a jediné siveny jsou nezvěstné. Panika roste a spásu přináší Dorka krásné 3 minuty před odstartováním závodu. Už jsem se připravoval na jednu ze dvou alternativ: Buď jsem mohl běžet v riflích, nebo ve spodním prádle. Asi bych volil spodní prádlo. Na start přibíhám na čas. S Lukášem (to je ten, kterého jsem už teď proklínal, že mě k tomuto závodu přemluvil) svižně vybíháme na hrad Potštejn a náš tým [Agony of de feet] se ujímá vedení. Závod probíhá (pun intended) poměrně hladce a námahu nám ulehčuje lehký chladivý déšť. Zádrhel se objevuje až před cílem, kde nevolíme zrovna ten nejlepší postup do překvapivě strmého kopce a následně na to doplácíme nejen tím, že ztrácíme ten nejmenší náskok na Terku Čechovou, který jsme byli schopni vykouzlit, ale i nohy mého spoluběžce, které se rozhodly dělat čest jménu našeho týmu.
Po závodě s dříve (ne?)zmíněným týmem Terky Čechové [Zachránil ji na poslední chvíli] probíráme postupy a chyby, užíváme si polévku zdarma. Pak už jen v místním pivovaru nad zaslouženým hřejivým šálkem čaje čekáme na ostatní (=pomalejší) týmy, které náš klub složil. Večer se koná menší/nepodstatná schůze zúčastněných ve Šnytu, jejíž pointa je mi doposud neznámá.

Před druhou etapou podstatně násobíme množství Magnosolvu a jiných pozřitelných chemikálií. Je hendikepový start a my startujeme pouhé tři minuty za Terkou Čechovou, jejíž pokoření se nám stalo hlavním cílem tohoto závodu. Kupodivu se náš soupeřící tým na startu nikde neobjevuje a my je vidíme přibíhat až při startu nás samotných. [Zachránil ji na poslední chvíli] si i přesto (až na jednu chybu) drží malý náskok. Zádrhel se objevuje až v druhé části, kde nás čeká výstup obávaným Modlivým dolem. Tam se mezera v trénincích objevuje a Kukyho podle všeho trénované nohy zase dělají čest jménu našeho týmu, nyní oběma smysly. Zbytek závodu jdeme pěšky. Občas Lukáše zvedám z příkopu nebo náhodných děr, kam se chýlí, usuzuji, s čím dál větší radostí. Náš tým si tedy nakonec odnáší titul vícemistrů z kategorie P12. Ale i tento (ne?)úspěch mi překvapivě zvyšuje sebevědomí a já už se řadím mezi menšinu masochistů, kteří se těší na příští ročník.

Snad jen pro doplnění uvádíme umístění dalších týmů s určitým KUO podílem. Nejvíce prestižní kategorie HD – 11. místo pro tým Waldeinsamkeit (Matyáš + Simča Chládková), 16. místo pro Špekouny (Míra + Anička Kopecká), tým KUO vadis (Danek + Dorka Novotná) pak kráčel pouze v sobotu. Ve veteránských kategoriích bojoval tým Kupředu levá (Tomáš + Květa), vybojoval 8. místo v HD40, a KOB Ústí nad Orlicí B (Pavel + Jirka), ti skončili na 15. místě v HH40. A nakonec kategorie P17 a krásné 5. místo pro tým KOB Ústí nad Orlicí A (Kamil + Honza Hájek). Kompletní výsledky jsou zde.