Drsný běh okolo hradu Potštejn aneb Jak jsme pokořili Modlivý důl

Druhá polovina listopadu. To je čas pro orientační běžce tak trochu plonkový. Oficiální sezóna již skončila a závody Zimní hradubické ligy jsou ještě daleko. Ano, jistě, můžeme po náročné sezóně odpočívat. Anebo využít druhou variantu – běžecké krosy v blízkém okolí. Zúčastnili jsme se dvou, v Potštejně a na Žampachu. Následující řádky o dojmech z prvně zmíněného závodu napsala Květa.

A jsme tu zase. Po roce stojíme u restaurace Pod lipami a chystáme se na start krosu, který je tak trochu šílený. Marně přemýšlím, co mi vnuklo do hlavy tenhle nápad. Nevím, jestli byl horší loňský start, kdy jsem nevěděla, do čeho jdu. Nebo letošek, kdy už vím, co mě čeká. Taky mám v hlavě ještě myšlenky na HROB, kdy jsme se do „Modliváku“ drápali v sobotu i v neděli. Ale jak říká jeden moudrý muž: „Nejhorší je smrt z vyděšení“. Když už tady jsem, a dobrovolně, tak budu bojovat. Mým cílem je nejen doběhnout, ale trochu srazit i čas.

A pak je odstartováno. Se mnou na startu, kromě dalších nadšenců, stojí Tomáš, Kamil a Jonáš. Vybíháme v dost rychlém tempu. To se trošku sníží, když odbočíme z lipové aleje vedoucí na Vochtánku a míříme úzkou cestičkou na hrad. Vytvoří se vláček, protože cesta je úzká a nedá se na ní předbíhat. Já zjišťuju, že mám dřevěné nohy a běžet mě nutí jen to, že za mnou jsou další. Po kořenovce z hradu se to zlepšuje a já se dostávám do tempa. Na Vochtánce předbíhám slečnu, z které jsem si udělala vodiče a teď mě čeká to „nejlepší“, cesta Modlivým dolem na Kapraď. Tu neběžím, ale snažím se jít rychlou chůzí. Na vršku, kde se cesta trochu narovnává, přecházím do běhu a s radostí vybíhám z lesa. Teď už vím, že to nejhorší mám za sebou. Přes louky k vysílači se mi běží už parádně. Pak se trasa začíná lámat a už mě čeká jen seběh z kopce. Ale tam si musím dát pozor, protože pršelo a dost to klouže. Snažím se běžet co nejrychleji, a když mě při vyběhnutí z lesa ještě fandí Lucka, přidávám. Vím, že do cíle je to již kousek. Po doběhnutí, kde už je zbytek členů našeho klubu, kouknu na hodinky a jásám, protože se mi podařilo závod dát o čtyři minuty lépe než loni. Největší překvapení na mě čeká při vyhlášení, kde zjišťuju, že jsem ve své kategorii třetí. Ale zbytek klubu si také nevedl špatně. Kamilovi „o fous“ uteklo třetí místo, Jonáš doběhl 21. a Tomáš 29. Výsledky a fotky jsou zde.

Tak do roka a do dne…

Na Žampachu to bylo ještě o fous náročnější. A také jsme si nevedli špatně, Danek se blýskl pátým místem. Ale startovalo nás tu mnohem více, jak se můžete přesvědčit na fotografiích. Odkaz na výsledky je zde.