8 Zář 2014
4. místo na Akademickém mistrovství světa!
Ani si neoddechnu od Rumpálu, a už se chystáme na další závody. Na cestu za dobrodružstvím. Na WUOC. Nálada je bezvadná, jen klubová kára poněkud pokulhává – nejde zařadit zpátečka, jednička a posléze ani pětka. No co, jsme dva, při vyjíždění je občas nutno zatlačit.
Odjíždíme netradičně již v úterý. V Kroměříži absolvujeme povedený sprint starým městem a večer se přesouváme do vzdáleného kempu u Boskovic. Po chvilce hloubání Kamil zjišťuje, že stan bez zasunutí tyčí do odpovídajících otvorů prostě postavit nejde a tak začínáme opět od nuly. Ani v jedné ze tří kempových restaurací nevaří. Přežívám na balení gumových medvídků.
Na E1 prší. Co víc si jen přát. Terény vypadají velmi namáhavě, ale běží se mi relativně dobře. Závod paradoxně absolvuji bez chyby a řadím se tak na zasloužené 3. místo. Kamil je pátý.
Druhá etapa se koná na Sv. Kopečku v Olomouci. Opět bez větších chyb, soupeři ale očividně zvolili lepší doping a dobíhám tak až na 5. místě. Kamil pokulhává v mapování a končí na spodních příčkách. Po závodě ještě vtipkujeme o policejních hlídkách, které stojí kolem silnic. Všechny vtípky typu „Pane řidiči, tak nám sem prosím zacouvejte a pak si tam hoďte jedničku,“ se ve chvíli, kdy nás staví strážník, stávají nemístnými. Necítím se moc dobře, pocit asi jako po doběhu HHček na HROBU. Celý večer proležím v horečce. Kamil jde na pivo sám.
V pátek si ráno lupnu Brufen a vrhám se mezi stromy. Nutno podotknout, že ne příliš úspěšně. Končím až sedmý a předbíhá mě neposedný Polák – posouvám se tak na celkovou 4. příčku. Kamil klasicky nic moc.
Čtvrté místo ze soboty již jen potvrzuje mé celkové umístění. Předseda končí 7. (z 9, kteří celý závod absolvovali). Důkaz zde. Odjíždíme domů. Převodovka stále nefunguje.
