Šumperský divočák (Klepáčov)

Další prázdninovou akcí, kde jsme měli své zastoupení, byly třídenní etapové závody Šumperský divočák. Konaly se v Jeseníkách s centrem v Klepáčově. A jak je viděla Markéta? Posuďte sami.

Pátek 22. července
Je jedna hodina odpoledne a Kamil mě doma vyzvedává. Cestou se ještě stavujeme pro stan a nabíráme Zdenu. Přijíždíme do Jeseníků k chatě Skřítek. Dnes se běží krátká trať. Jdu na start spolu s Honzou Václavkem. Začínám se pomalu psychicky připravovat. Vybíhám. První a druhou kontrolu nalézám bez potíží, u třetí však chybuji a zbytečně si obíhám kopeček. Na ty další už si dávám větší pozor, a dokonce chvíli běžím i se svojí soupeřkou. U sedmé kontroly jsem si řekla, že už poběžím sama a snažím se mé protivnici zmizet z dohledu. To jsem ale neměla dělat. Z nepozornosti běžím úplně na druhou stranu a mám špatně natočenou mapu. Později jsem se na štěstí zvládla zorientovat a nějakým zázrakem se mi i povedlo doběhnout do cíle. Všichni z klubu až na mě byli se svým výkonem spokojeni. Ještě večer odjel Milan, který přijel pouze na jednu etapu. Zítra se budu snažit svoji ztrátu nějak stáhnout. Doufám, že se mi bude dařit lépe než dnes.

Sobota 23. července
Ráno se probouzím v osm hodin. Kolem půl deváté se odebíráme k autobusu, který nás odveze na dnešní shromaždiště – na Rabštejn. Společně se Zdenou a Viktorem odcházím na start. Začíná být celkem teplo, a tak doufám, že dnes v tom lese nebudu tak dlouho. Avšak jsem v tu chvíli ještě netušila, jak moc se mýlím. Hned na začátku dělám velkou chybu, která se mi do konce závodu už nepodařila napravit. Alespoň že zde všude roste tolik a borůvek a já si jich můžu pár nasbírat do pusy. Cestou do cíle jsem potkala víc hub než samotných kontrol. Díky bohu, že už se blížím ke konci. A jsem v cíli. Moje ztráta se mi nepodařila vůbec stáhnout. Ještě jsem si pohoršila. Náladu mi ani nezlepšuje to, že na svůj a Kamilův oběd čekám skoro hodinu u okénka restaurace na sluníčku. Už bylo příšerné vedro. Zřejmě museli jít Kamilovi natrhat čerstvé borůvky do knedlíků, jinak opravdu nemám tušení, proč jsem na to musela tak dlouho čekat. Odpoledne jsme si s Kamilem zpříjemnili výletem. Jeli jsme se vykoupat do přehrady Krásné.

Neděle 24. července
Dnes je konečně poslední etapa těchto třídenních závodů. Běží se zkrácená trať. Ráno se k naší klubové skupince ještě přidává David s Patrikem. Na start vyrážím tentokrát s Kamilem. Vybíhám. Teď už nemám co ztratit, tak se pořádně soustředím na mapu, konečně praktikuji i azimuty a snažím se si závod užít. Poprvé za tři dny dobíhám do cíle spokojená. Konečně se mi podařilo porazit moji soupeřku. Sice celkové umístění se mi už nepovedlo zlepšit, ale to mi nevadilo. Byla jsem ráda, že se mi to alespoň jednou povedlo. Závod se mi moc líbil a myslím, že i ostatním členům klubu.

A jak se nám vlastně všem dařilo? Markéta skončila druhá (D16), Kamilovi se moc povedla nedělní etapa, takže to nakonec vytáhl také na krásné druhé místo. Nejvíce se dařilo Viktorovi, který ve své kategorii (H50) vyhrál. Dále pak Zdena obsadila čtvrté místo (D50). Kompletní výsledky zde.