Mistrovství Orlických hor na Zemské bráně

V sobotu se probouzím v 10 hodin. Prší. Vyrážím ke Kamilovi. Trochu pozdě na Východočeský pohár? Hádáte správně, tohle nebudou jen obyčejné závody, nýbrž vrchol sezóny – 2. ročník Mistrovství Orlických hor v orientačním běhu! Ani sestava není tradiční, na start se staví Kamil, Matyáš a klubový přítel Honza. Další z Kamilových kamarádů Kuba pak díky absenci sportovních oděvů zajišťuje pouze pozemní podporu. K chatě Rampušák nad Zemskou bránou přijíždíme kolem 11 hodiny, ochutnáváme místní buchty, převlékáme se a v 12:00 míříme na nedaleký start.

Až na místě se dovídám, do jaké pakárny mě zase Kamil přihlásil. Nejen, že jsou na startu mapy rozmístěny do vzdálených rohů louky a každá kategorie si musí najít svoje mapy, nejen že všechny kontroly jsou umělé – člověkem vytvořené objekty, nejen že se běží na prehistorické mapě z roku 92, na které za boha nic nesedí, ale navíc se jedná o závod s volným pořadím kontrol! Děs hrůza běs. Čtení rozpisů je pro amatéry. Na neznámé kontrole se navíc nachází povinná občerstvovačka se speciální bonifikací. Vybíhám. Hned první mapa je má kategorie. Z dáli se ozývá „Sketo!“, ale já už se řítím do lesa. Sice mírně špatně, ale lepší než zevlovat na louce. V dálce můžeme zahlédnout taky Honzu, jak vybíhá směrem pryč z mapy, ale zpět k mému snažení.

Zhruba v polovině potkávám Kamila běžícího opačným směrem. S vidinou vítězství to valím skrz lesy dál. Na kontrole č. 6 se pak nachází občerstvovačka. Dávám si povinného ferneta a vražedným tempem se blížím k cíli. Brutální výběh od Pašerácké lávky pak absolvuji společně s vítězkou kategorie D21 – Simonou Chládkovou, se kterou ze solidarity držím tempo. V cíli na nás čeká poslední nástraha, hod plastikovým kroužkem na lahev od becherovky. Úkol se zdá být nemožný, i přes úporné snažení se stejně jako Kamil netrefuji a je mi tak za každý ze třech kroužků přičten minutový interval k výslednému času.

Zklamání, předseda už je v cíli. Zaslouženě obsazuji 2. místo. Zatímco se převlékáme a probíráme závod s Kubou, Honza přece jen dobíhá a na rozdíl od nás jeden kroužek trefuje. Po obědě čekáme na výsledky. Slíbený návrat domů ve 4 se nekoná, a tak vyrážíme na vycházku na Čihák. Stmívá se. Dávám si smažák. S hranolkama. Kuba chodí psát čas od času SMS, ale signál stále nemůže nalézt. Jsme uprostřed strašidelných, temných hvozdů Orlických hor, jediné co nás k tomuto děsivému místu váže, je vyhlášení výsledků slíbené na 18. hodinu. Vracíme se na místo startu. Jury mají připomínky k naší úpravě průkazek. Před hodnověrným publikem přísahám, že již nikdy v životě nepolepím kartičku izolepou. Kleštičkami se navíc vždy budu trefovat přesně do geometrického centra políčka. Ve 20:20 došlo konečně k vyhlášení a my se s plným náručím cen vracíme domů. Tedy ne tak úplně. Jelikož je právě svátek Sv. Martina, stavujeme se v Žamberku na svatomartinskou husu. Ač se slzou v oku, odmítáme pozvání do lokálního clubu Tobogán a valíme to v dobré náladě do UO.

Matyáš