KUO na Áčkách v Jeseníkách

Druhým zářijovým podnikem bylo tradiční turné Haná Orienteering, které se skládalo ze tří odlišných závodů – pátečního „balíkového“ sprintu, sobotní náročné klasiky a nedělní krátké trati. Autor článku, Johan, se zaměřil na poněkud jiné, řekněme podružné, aspekty celého víkendového klání. Celý text je v původním, necenzurovaném vydání. Přiznávám, mé chování bylo lehce zkratkovité, ale na svou opěrku jsem sakra háklivej! Jinak jsem milý a vlídný člověk!

V pátek 5. září se vydala čtveřice mladých nadějných orienťáků do Suché Rudné v Jeseníkách. Byli to Johan, Matyáš, Markéta a Lukáš. Doplňoval je Kamil – vysloužilý veterán a předseda KUO. *Kašel* Vysloužilý *Kašel*. Ztratili jsme se hned po cestě. Poté, co Kamil zastavil u silnice a lamentoval, že mu nefunguje internet, snažil jsem se prosadit osvědčený orienťácký trik; zeptání se na cestu. Kamil však odmítal, a tak situaci zachránil Lukáš, jemuž se na mobilu po chvíli načetla mapa. Poté, co jsme konečně dorazili k apartmánům, museli jsme samozřejmě na Kamilův rozkaz obsadit ten nejhorší.

Následoval zajímavý sprint mezi balíky slámy, kde jsem, litujíc, přenechal třetí příčku Lukášovi. V ostatních kategoriích to nebylo tak vyostřené (Markéta 2. v D14, Matyáš 2. v H18, Kamil 2. v H21) a tak nestojí za zmínku. Důkazy zde. Po následujících pár chvilkách strávených v ubytovně jsme vyjeli na večeři. Tedy vlastně, já šel pěšky. Dotknul jsem se totiž Kamilovy cenné opěrky, a ta sjela na nejnižší bod (rozuměj někam mezi pedály). Když to uviděl Kamil, chytil rapla a za nepříjemné výšky zvuku na mě začal křičet fráze jako: „Kdo dal dolů tu opěrku?“, „Myslíš si, že bych já takhle šáhnul na opěrku ve vašem autě?“, nebo: „Vážně mě už ser*ete“, zakončeno neočekávaným „Vylez ven, jdeš pěšky“. Jak se dalo očekávat, v tomto stavu na něj nepůsobila obyčejná logika, a jelikož jedině ta byla momentálně v mém arsenálu, vydal jsem se na cestu. Za trest mi vyjedli všechny nudle z polívky a já se musel spokojit s kuřecí vodou. Později mně koupil na znamení míru kofolu, ale to je nepodstatné.

V sobotu a neděli přišly na řadu Áčkové závody, kde jsem měl problémy se starými dobrými shodnými mapovými úkazy, a tak jsem stejně jako všichni ostatní (možná až na Matyáše) nijak nezazářil. Za zmínku možná stojí jedině to, že se mi povedl vážně libový barel roll přes hromadu navežených větví, s dopadem na bok s přechodem v kotoul vzad, z něhož jsem vyskočil a běžel dál. Takže jsem měl jako jediný z KUáků i nějaké ty body za styl. Výsledky sobotní klasiky zde, nedělní krátké trati pak tady.