18 Úno 2014

Zimní soustředění ve Zlatých Horách

Posted by Kamil

Tak máme za sebou druhé historické zimní soustředění za účasti šestnácti členů i sympatizantů KUO. Povedlo se. Článek tentokrát není z mého pera, nýbrž z pera mého jmenovce a nového člena klubu, Míry, který sepsal poutavé postřehy z celého pobytu.

V neděli 16. února se nejnadějnější běžci KUO vrátili z velmi náročného soustředění ve Zlatých Horách, kde za čtyři dny naběhali zhruba 120 km. (Všichni dohromady.) Ještě si dovolím poznamenat, že tento článek píšu já proto, že jsem ho prohrál v bowlingu, ale o tom až později.

Ve čtvrtek nás po příjezdu a obědě přímo ideálním pro odpolední běhání, tedy moravském vrabci se zelím a knedlíkem, čekal krátký přeběh od okraje Zlatých Hor k sanatoriu Edel, u nějž jsme bydleli. Přeběh kvůli špatnému změření dokonce neměl slibovaných 3,5 km, ale jen 2,3 km. Svoje síly (a záda) nám zde ukázal Viktor, nicméně Johan se při vyhodnocení nechal slyšet, že ho prý posledních šest kontrol tahal za sebou (rozuměj Johan Viktora). Následoval rozbor postupů a teorie běhání ve skalách, kterou si připravil Viktor. Vůbec nejdůležitější ale bylo rozšíření našich orienťáckých slovníčků o termíny jako věšák (což byl ten den právě Viktor), houbaření (což nám všem jde skvěle), dedáč, žaket či autobus. Zalíbily se hlavně Johanovi.

V pátek dopoledne jsme se prošli po okolí (zřícenina Edelštejn) a odpoledne nás čekal další trénink v terénu plném jam, prohlubní a kupek – takže jsem využil šanci a houbařil ze všech sil. Opět vyhrál Viktor a největším věšákem byl Pavel. Světlým bodem dne pro nás byl hlavně večerní bowling, jenž nabízel sportovní dramata srovnatelná s těmi olympijskými v Soči. Pavel P. dlouho suverénně vedl, ale Kamil předvedl v posledním kole dva striky a po zásluze zvítězil. Ve druhém kole začal získávat náskok Pavel S., a tak Kamil raději zařídil, aby vypršel čas. Navíc prohlásil, že ten, kdo prohraje, napíše článek. A jelikož psaní článku je to, po čem jsem celý život vždy toužil, krotil jsem svůj bowlingový um, abych se s jistotou na posledním místě udržel. Bylo to nelehké, ale povedlo se.

V sobotu se hlavní skupina vypravila na celodenní pěší túru z Jeseníku přes Rejvíz do Zlatých Hor. Druhá, neméně hlavní, skupina dojela na Rejvíz autobusem. A ti ostatní šli jezdit na lyžích na jediný sníh, co široko daleko byl, aby místním vlekařům udělali asi tak největší tržbu za uplynulý týden. Na Rejvízu Kamil ještě nadšeně sliboval výběh po návratu a já bláhově nabízel Pavlovi, že ho ponesu na zádech, ale nakonec jsme všichni byli tak žaket, že se žádný výběh neuskutečnil. Po večeři jsme ale sebrali síly na hokej. Jako první jsme zkusili hospodu U Zámečku. Když jsme viděli, že je všude plno, odebrali jsme se rychle za dveře, abychom se poradili, který stůl vymlátíme pryč. Nakonec v nás však převládl pocit, že bychom neradi někomu ublížili (dobrá, především sobě), takže nám nezbylo, než jít hledat jiné místo s televizí. Už jsme zvažovali možnost vyzkoušet pohostinnost místních, když se před námi objevila malá hospůdka, a co víc, zrovna ten večer v ní měla koncertovat věhlasná kapela Wepeat. Hokej proti Švýcarům jsme hráli bídně. Lojza se sice před odchodem do kabin usmíval, ale stejně ani ve třetí třetině jsme nepředvedli nic extra. Teď už nám mohla zvednout náladu jen kapela Wepeat. Po třech skladbách jsme usoudili, že rozbor postupů bude přece jen větší kulturní zážitek.

V neděli dopoledne došlo na dlouho očekávané americké štafety, do kterých se zapojili jak členové aktivní, tak neaktivní i nečlenové. Jednoznačně nejvíce času přípravě věnoval v sobotu Pavel S., a tak duo Pavel & Pavel patřilo mezi velké favority. Trochu jsme se obávali, aby v závodě nebyl po hromaďáku autobus, ale brzy se roztrhal, takže na první předávce s jasným náskokem předával Viktor Elis, za ním Pavel S. Pavlovi P. a kousek za ním David mně. Mně se v tomto úseku povedlo utéct jak Pavlovi, tak dokonce i Elis, která bohužel chybovala. Získaný náskok naše dvojice udržela s přehledem až do konce, ale za námi se začaly dít věci. Především Viki skvěle rozeběhla druhý okruh, a tak předávala Matyášovi do finiše těsně za duem Pavel & Pavel. Maty nezklamal a vybojoval druhé místo, nakonec se ztrátou 2 minuty za vítězným duem. Nejzajímavější souboj se strhl o 3. – 5. místo. Jako první k cíli přibíhal Pavel P., který se rozhodl si trochu zaběhnout a potok překonat klasickou cestou, Jonáš běžící kousek za ním váhal nad přeskočením potoka, ale nakonec se také rozhodl pro delší cestu přes mostek, a jak se nakonec ukázalo, stálo ho to místo, neboť poslední přiběhnuvší Johan potok překonal po kamenech. Na 3. místo Pavla to nakonec nestačilo, ale Jonáše odsunul až na místo páté. Ještě snad musím poznamenat, že při sběru kontrol mi došlo, že by bylo krajně podezřelé vrátit se ze soustředění domů čistý a suchý, a tak jsem se vrhnul do potoka pokoušeje se (ne tak úspěšně) napodobit Johanův výkon.

Po obědě a vyhlášení výsledků štafet nezbývalo než se rozdělit do aut a s výhledem, že po tomto soustředění bude letošní sezóna více než vydařená, se rozloučit a rozjet domů.

Další bohatá fotogalerie (od Davida) je zde.

Subscribe to Comments

5 komentářů to “Zimní soustředění ve Zlatých Horách”

  1. Super soustředění, velké díky Kamilovi a Lukášovi za přípravu.

     

    Viktor

  2. Bylo nám velkou ctí 🙂

     

    Kamil

  3. Pěkný článek 😀

     

    Lukáš

  4. pokoj č. 204 – díky Kamile a Lukáši ! za společnost , i že jste nás přiměli vyběhnout . / nemáte nějaké foto, kde běžím ? /

     

    Zdena

  5. Zdeno, mrkni na fotky od Davida (pod článkem), třeba se tam někde najdeš, jak utíkáš 🙂

     

    Kamil

Podělte se o svůj názor:

Komentář: