« Older Entries Newer Entries » Najdeš nás i na FB! Nejnovější příspěvky

10 Říj 2018

Podzimní soustředění, VčP na Šedivci

Posted by Kamil. No Comments

Na prodloužený víkend 28.–30. září jsme naplánovali klubové soustředění, doplněné o sobotní závod Východočeského poháru na Šedivci. Ubytováni jsme byli v Mistrovicích v penzionu U Novotnů, kde jsme se také stravovali. A nutno dodat, že jídlo bylo vynikající!

Soustředění započalo v pátek dopoledne, kdy jsme absolvovali okruhy na naší mapě u Žampachu. Bylo připraveno několik okruhů, které se lišily délkou i náročností, každý jich absolvoval hned několik. Poté přesun na oběd do Mistrovic. Odpoledne jsme se vydali do Červené Vody, kde jsme podnikli pěší túru na Křížovou horu. Pěkné to bylo. Večer potom rozbor postupů dopoledních okruhů a šup spát.

V sobotu byl na programu další závod Východočeského poháru (13. kolo). Centrum bylo na Šedivci, běhalo se na mapě Jablonský les a na zhruba 650 závodníků čekala zkrácená klasika v poměrně členitém terénu s hlubšími údolími, fyzicky to tedy bylo celkem náročné. Nejvíce se dařilo Jonášovi, který zvítězil v H18C, druhá byla Lucka v D18C, třetí pak Iva v téže kategorii. Sára (D14D), Tomáš (H12D) skončili čtvrtí, vítězství v Péčkách bral Radim. Výsledky jsou zde. Na odpoledne byl připraven městský sprint po Letohradě, na večer pak noční scorelauf po Mistrovicích.

Soustředění jsme zakončili v neděli dopoledne, kdy v lese proběhly netradiční štafety dvojic. První z dvojice musel posbírat libovolných šest kontrol, druhý poté pět, první čtyři….a tak až po poslední kontrolu. Z vítězství se radovalo duo Iva a Radim.

25 Zář 2018

Východočeský pohár v Herlíkovicích

Posted by Kamil. No Comments

První letošní podzimní Východočeský pohár se konal v sobotu 22. září v Herlíkovicích za pořadatelství Spartaku Vrchlabí. Své dojmy sepsala Lucka.

Je sobota 22. září a my, jako každý jiný víkend, vyrážíme na závody. Kamil nás nabírá a vyrážíme směr sjezdovka v Herlíkovicích. Hned po příjezdu zjišťuji, že jsem jaksi podcenila oblečení. Včera sice bylo 25°C, ale dnes je o 10°C méně. A tak mi nezbývá než dvě hodiny čekat na start ve všem oblečení, co s sebou mám, a pokusit se, aby ostatní lidi nerozčilovalo moje drkotání zuby. Už mě vysedávání nebaví, a tak se rozhodnu jít už na start. Tedy ,,jít‘‘. Musím nasednout na lanovku a dvacet minut jet nahoru na kopec. Výhoda této cesty je, že jsem se mohla koukat na ostatní běžce a jeden mi už cestou nahoru našel kontrolu. Když jsem totiž uslyšela: ,,Tady je 61,‘‘ nenapadlo mě nic jiného, než se kouknout na popisy a radovat se, že aspoň jednu kontrolu najdu. Po zkontrolování času zjišťuji, že zde musím ještě 20 minut čekat. V životě jsem se ještě tak horlivě neprotahovala. Chtěla jsem si udržet aspoň nějakou tělesnou teplotu. Poté, co si myslím, že mi budou už muset asi amputovat prsty, slyším pípání svého času a lezu do koridoru. A za chvíli startuju. Cestou na mapáč se jen modlím, aby to nebylo stejné jako na Černé hoře. Moje přání se mi nesplnilo. Čeká mě trať většinou bez cest, v borůvčí do půlky lýtek, ve kterém se ne úplně dobře běhá, a hromada jam, které díky už zmíněnému borůvčí byly opravdu špatně vidět. První dvě kontroly mi trvalo, než jsem se nějak sžila s mapou, ale dále běžím už celkem dobře. Teda to si myslím až do šestky, kde vidím holku, která startovala tři minuty po mně. A už mě předbíhá a na dlouhém postupu na sedmičku mi mizí. Probojovávám se přes všechny obtížné hustníkové pasáže a náladu mi zlepšuje, že dobíhám holku přede mnou. A už jsem v cíli. Byla jsem tam déle, než jsem si myslela, ale já si to v tom lese chtěla užít. Závod se mi líbil, protože ne každý víkend si máte možnost seběhnout sjezdovku.

Více se dařilo v pánské kategorii, kde se na druhém místě o pouhé čtyři vteřiny za prvním umístil Jonáš (H18C), Kamil byl v H35C pátý.  Holkám (Terka a Viki) se dařilo taky, ale ve výsledkové listině tak vysoko nebyly. Kompletní výsledky jsou zde.

23 Zář 2018

Zářijové závody (Žebříček B, MČR klasika)

Posted by Kamil. No Comments

Začátkem září se opět rozběhly pravidelné soutěže v orientačním běhu. A my jsme na nich nemohli pochopitelně chybět.

Nejprve (8.- 9. září) jsme zajížděli do obce Růžená u Třeště, kde se konal poslední letošní dvojzávod zařazený do Žebříčku B – Čechy východ. Terén byl takový typický vysočinský – zvlněný les, porostově velmi různorodý s těžší podložkou (podmáčená místa, kamenitý podklad). V sobotu byla na programu klasická trať, v neděli pak krátká. Vše za krásného, téměř letního počasí. Obou závodů se zúčastnila šestice Terka, Květa, Jonáš, Michal, Kamil a Tomáš. Více se jim dařilo v nedělní krátké trati – Kamil skončil čtvrtý v H35B, šestý byl Jonáš v H18B a sedmá Terka v D14B. Výsledky ze soboty a neděle.

O týden později (15.- 16. září) se konal letošní vrchol domácí o-sezóny – MČR a veteraniáda na klasické trati. Centrem závodu byl lyžařský areál Kladky, v sobotu se běžela kvalifikace, v neděli bylo na programu finále. Na necelých 1400 závodníků čekal velice kopcovitý terén Zábřežské pahorkatiny, kde byl převážně smíšený les s hustou sítí cest a komunikací a občasným výskytem kamenů a skalek, místy byly hluboko zaříznutá údolí a prudké svahy s kamenitou podložkou. Zkrátka nic jednoduchého. Startovalo pouze kvinteto Brožkovi + Kamil (Terka s Luckou však pouze v kategorii příchozích). V sobotní kvalifikaci se nám moc nedařilo (výsledky), do finále A nepostoupil nikdo. A jak se nám vedlo v neděli? Tereza (32. místo T4), Lucka (22. místo T8), Květa (10. místo D40B), Kamil (7. místo H35B) a Tomáš (16. místo H45B). Kompletní finálové výsledky jsou zde.

20 Čvc 2018

MČR v rogainingu 2018

Posted by Lukáš. No Comments

Na konci června se opět konalo MČR v rogainingu a náš klub u toho samozřejmě nemohl chybět. Obsáhlý článek napsal Tomáš – alespoň tedy dle mých zdrojů 😀

Když se jarní část orienťácké sezóny blíží ke svému konci, masochistům, kterým nestačí se jen proběhnout v lese a za hodinku být doma, naopak vrchol sezóny nastává – je tu MČR v rogainingu. Letošní ročník pořádá Lokomotiva Beroun a centrum je na fotbalovém hřišti v obci Roztoky. Čtveřice KUO běžců Květa, Tomáš, Pavel a Jirka usedá v pátek odpoledne do vozu a s krátkou, ale výživnou zastávkou v restauraci Na Svaté, dorazí do centra závodu. Postavíme stan (opět největší ze všech) a za splnění prvního úkolu se odměňujeme prvním pivkem. Už večer cítíme, jak se po měsíci tropického počasí ochladilo. Ale na závod to bude ideální.

Probouzíme se do dne D. Posnídáme, namažeme nohy lojem a jdeme si pro mapu. Meandry řeky Berounky rozdělují závodní prostor na severní a jižní část. Bodově zajímavější se nám jeví pravá strana mapy, navíc je tam i víc mostů pro případný návrat „domů“. Rozhodujeme se pro jeden velký okruh, proto pečlivě připravujeme proviant. Zjišťujeme, že se nám toho ale do batůžků moc nevejde, takže bereme jen čelovky, něco teplého na noc a trochu chemie do žaludku.

A je tu start! První námi zvolenou kontrolu si vybrala valná většina závodníků, takže to tam vypadá jako na Václaváku. Pak se ale peloton roztrhá a soupeře potkáváme čím dál sporadičtěji. S Pavlem a Jirkou jsme pro začátek zvolili totožný postup, takže běžíme společně a skóre nám utěšeně narůstá. Po drobných korekcích plánované trasy se rozhodujeme i nadále pokračovat ve čtyřech. Se soumrakem nalézáme azyl v Hotelu Praha v obci Nižbor. Dáváme si lehkou večeři (řízek se salátem) a zapíjíme to pivkem (většinou nealkoholickým). Pan vrchní nás pochválil, že jediní máme rozum. Ostatní závodníci si dají jen rychlou polévku a mažou dál. Nasazujeme čelovky a vyrážíme na noční část závodu. Smyčka kolem Nižboru se nám daří a všechny kontroly nalézáme bez problémů. Lehce po půlnoci probíháme kolem „naší“ restaurace. Kupodivu mají ještě otevřeno. Pan vrchní nás vítá a my si dáváme další (většinou opět nealkoholické) pivko. Dobře naladěni pokračujeme ke kontrole číslo 99. Díky ne úplně promapovanému okolí při dohledávce ztrácíme čas i síly, ale body, s kapkou štěstí, ne. To nás bohužel opustilo u kontroly 66. Po hodině pátrání rezignujeme a se svítáním stáčíme naše kroky směrem k cíli. Další body přibývají celkem bez problému, ale čím dál pomaleji. Síly rapidně ubývají. Už i do té doby čilí Květa s Jirkou uznávají, že je nejvyšší čas orazit poslední kontrolu a mazat (jestli náš způsob pohybu tak lze nazvat) do cíle. Následuje návštěva Hash hauzu a pád do spacáku.

Po dvou hodinách kómatu trošku přicházím k sobě. Jdeme se podívat na výsledky. Soutěž o nejvíc přisátých klíšťat vyhrává kdosi s 52 kousky. Za nás paběrkuje Jirka se sedmi. Výsledkově se nám dařilo lépe. Ve veteránských mixech s Květou obsazujeme 3. místo a ve veteránech chlapech jsou Pavel s Jirkou pátí. V nohách máme něco pod 100km a nastoupali jsme více než 2000m. Na dojmy ze závodu se mě ptejte nejdříve za týden…

12 Čvc 2018

Cena střední Moravy

Posted by Lukáš. No Comments

První letošní vícedenní závody nás zavedli do zajímavých terénů nedaleko Boskovic. Článek tentokrát napsala Markéta, protože Kamil hned po návratu ze závodů odjížděl na festival do Karlových Varů.

Je pátek 29. června. Většina lidí se chystá na dovolenou nebo jen tak třeba do cukrárny za vysvědčení. Já, Kamil a Lukáš však vyjíždíme směr Suchý, kde se konají třídenní závody Cena střední Moravy. Již cestou tam mě předseda začal přemlouvat, že bych mohla zase po dlouhé době napsat nějaký článek. Nakonec jsem mu kývla s podmínkou stručného shrnutí víkendu v malý článek a pokusím se přiblížit celkové dojmy a zážitky ze závodů.

V pátek se běžela krátká trať. Jednalo se o zajímavý terén. Nevelké převýšení, vodoteče, hustníky, prohlubně…zkrátka pěkný rozmanitý les přesně určený pro orienťáky. První etapa se mi líbila, ale celou dobu v lese jsem si myslela, že tam někde zkolabuju z toho příšerného vedra. Moc se dařilo Kamilovi, jenž zvítězil. Večer se pak odměnil pizzou s brusinkami, kterou teda zas tolik neocenil. V sobotu jsme si zaběhli klasickou trať. Kamil i Lukáš měli oproti včerejšku mnohem delší vzdálenosti, já však nikoliv. Běžela jsem necelých pět kilometrů, během nichž jsem samozřejmě stihla udělat opět spoustu chyb.

V neděli na nás čekala závěrečná zkrácená trať. Musím říct, že oproti předešlým dnům se mi běželo mnohem lépe a už jsem ani hodně nechybovala mapařsky. Stejné pocity měl po doběhnutí i Lukáš. Kamilovi se bohužel nepovedla hned první kontrola, která ho následně rozhodila na celý závod, a poté už nedoběhl tak nadšený jako v pátek a v sobotu. I tak jsme si však s Kamilem odvezli oba druhé místo a Lukáš ve své kategorii skončil pátý. Na oběd jsme se pak stavili u mé babičky a dědy v Boskovicích a potom jsme spokojení a najedení odjeli domů.

Už se těšíme na další závody, které nás čekají. K naší trojici se na příštích závodech přidá ještě Johan.